Aktuální počasí

Počasí dnes:

17. 10. 2017

poloj

Bude skoro jasno až polojasno. Ráno a dopoledne místy mlhy nebo zataženo nízkou oblačností. Denní teploty 18 až 22°C, při déletrvající mlze kolem 15°C. Noční teploty 10 až 6°C.

Přehrát/Zastavit Další

Náhodné foto

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Přípravy vrcholí

Návštěvnost

Návštěvnost:

Počítadlo přístupů

Navigace

Obsah

Všenory, Marina Cvetajeva, řeč, 3/11/16

Básník po ruce: proč je to pořád zapotřebí?

Básník po ruce: proč je to pořád zapotřebí?

Všenory, Marina Cvetajeva, řeč, 3/11/16  -   

 

Dobré odpoledne.

Když jsem ještě překládal ruské básníky, nedělal jsem to proto, abych české čtenáře seznámil s jejich poezií. Dělal jsem to proto, že jsem se svými milovanými autory chtěl být o samotě, proto, že jsem si s nimi chtěl prostě něco užít, něco nezapomenutelného, něco, co bych bez nich nezažil (a ani si to neuměl představit). Chtěl jsem si s nimi popovídat tak jako nikdo jiný z těch, jejichž mateřský jazyk je čeština, chtěl jsem - řečeno s Josifem Brodským - postát v jejich stínu; protože jsem od narození nastaven dost lehkomyslně - řekl bych spíš, že jsem chtěl postát v jejich slunci a trochu se opálit. Takže důvody zcela sobecké a tak trochu frajírkovské.

Když dnes otevíráme Marinino centrum ve Všenorech, mám z toho vlastně taky jenom sobeckou a velice osobní radost a je mi celkem jedno, že žáci přilehlých škol budou mít program najedno odpoledne a že tu nějaký rusista vylepší svou dizertaci. Ani to, že se zde připomíná básnířka skutečně světová, nejenom evropská (s čímž v našich krajích nemáme příliš mnoho zkušeností), mně nepřipadá skvostné (i když - je to skvostné). Mně se líbí, že tu společně uctíváme a vzýváme autorku, která s gramatikou a etymologií a rytmy svého jazyka zatočila tak jako nikdo přední; když čteme Marinu Cvětajevovou pozorně a pobýváme v její poezii delší čas, ocitáme se na divokém a prázdném území ovládaném neznámými a mimořádně nebezpečnými kmeny, jsme vystaveni tomu, že ztrácíme vlastní jazyk a musíme si postavit nový. Její poezie je především vyrušující; vyhodí tě ze sedla, které znáš, vykloubí tě ze zavedených režimů, dřív než se naděješ. A pak si poraď!

Za druhé: dnešní den mě mimořádně těší kvůli Galině Vaněčkové - protože Galina je žena, kterou málokdy potkáte. Je vášnivá a umanutá, trvá na svém, ale tak, že je jistá slast tomu podléhat; je jemná a otevřená (vždycky jsem měl pocit, že bych jí mohl říct cokoli); a myslím, že dovede kašlat na spoustu nepodstatných věcí. A často reaguje tak, jak absolutně nečekáte. Když s ní mluvíte, brzy si uvědomíte, že některé věci, o nichž jste před chvílí nepochybovali, jsou najednou nejisté, dokonce podezřelé.A třetí důvod k radosti, který teprve přijde (snad; věřím tomu). Přeju si, aby to, co dnes otevíráme, bylo v nějakém kontaktu s českou poezií, zvlášť současnou (když třeba i ruskou, jen dobře) - to je podstatné, možná zásadní. Česká poezie v roce 16 existuje, čeští básníci tady jsou, jejich dost, jsou různorodí a netvoří žádný uzavřený klub. K čemu je potřebujeme v roce 16? Jistě ne k tomu, abychom si dokazovali, jak jsme velkorysí a zjemnělí a báječně ctíme tradice, když dovedeme držet ochrannou ruku nad něčím, o čem si myslíme, že to bylo krásné, ale bylo. To by stejně nemělo žádnou cenu, protože báseň není pomník, je opak pomníku.

Básníci a nové básně jsou tu pořád třeba proto, že ukazují jazyk - to, co všichni používáme a co, jak se mylně domníváme, dobře známe -v nejkrystaličtější podobě, předvádějí všechny možnosti, které jazyk má a na které bychom jinak dávno zapomněli. To nikdo jiný nedělá lépe a je dobré mít to před očima. Básníci nás umějí s velkým půvabem - na malé ploše a bleskurychle - zavést někam, kde jsme ještě nikdy nebyli, odpovědět na otázky, které bychom nedovedli položit (a dělají to tak přesvědčivě především pro to, že se tomu samému dobrodružství při psaní vystavují sami). Dobří básníci promlouvají o přítomnosti tak, jak to próza nedovede; jen jejich řeč (která nevypráví, ale jednoduše „je") je ponořena do přítomného času opravdu beze zbytku. Básníci také za každý text osobně ručí, nelze zřejmě psát poezii a nebýt osobní - což je - jak já cítím, když se tak rozhlížím - vzácná věc. Zároveň nemohou být zpupní, protože každý jejich text se okamžitě stává článkem řetězu textů, které už byly napsány a které se píšou - a tenhle vyšší řád o nich rozhoduje. A tak dál. Je prostě dobré s básníky současné české řeči počítat a alespoň občas se jimi nechat vyrušit.

Tak tady máme takovou trojici: Marina, Galina a současní básníci a jejich básně. Cítite, že mají něco společného? Já ano! Nervy, přítomný čas, neklid, rušení a osobní ručení. Tři opaky pomníku!!! To by mohl být vynikající základ tohoto centra. Ať to tak je.

Děkuju za pozornost.