Aktuální počasí

Počasí dnes:

23. 7. 2017

bo

Bude polojasno až oblačno, místy přeháňky nebo bouřky. Denní teploty 24 až 28°C. Noční teploty 17 až 13°C.

Přehrát/Zastavit Další

Náhodné foto

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Vyjadřuje se nejen slovem, ale i pohyby. Foto Lukáš Kliment

Návštěvnost

Návštěvnost:

Počítadlo přístupů

Navigace

Obsah

Uskutečněné geologické vycházky do roku 2012

 

2012

Jarní geologická vycházka do okolí Sázavy

Vycházka se opět uskutečnila 28. dubna 2012 za bohaté účasti zájemců o geologii a přírodu. Neodradilo ani to, že jsme se všichni museli nejdříve dopravit do Jílového, odkud jsme začali naši cestu za dalším geologickým dobrodružstvím. Po celý den vládla pohoda a dobrá nálada, což je charakteristické pro tyto geologické vycházky.

 

A nyní odborný popis cesty od  Mgr. Stehlíka: 

„Vycházka nás zavedla do údolí Sázavy v okolí Jílového u Prahy, kde jsme sledovali následky srážky dvou velkých kontinentů před 350-ti miliony lety, tedy na přelomu devonu a karbonu. V tomto období probíhalo v oblasti rovníku tzv. variské vrásnění jako následek srážky dvou velkých kontinentů. Z hlubin zemské kůry vystupovala žhavá magmata, která utuhla pod tehdejším povrchem v podobě různých druhů žulových hornin. Žulová tavenina zahřívala okolní sedimenty a měnila jejich charakter. Horké roztoky, cirkulující v oblasti kontaktu, se obohacovaly o rozpuštěné látky, které se nakonec vysrážely na zlomech puklinách v podobě zlatonosných křemenných žil. Těžba zlata na těchto žílách v jílovském zlatonosném revíru probíhala od středověku v době předhusitské. Starý důl z tohoto období, pojmenovaný po svatém Josefovi, jsme navštívili v Kocourské rokli, kde si zájemci vyzkoušeli také rýžování na potoce pomocí rýžovacích pánvích. V nedalekém Žampachu jsme mohli studovat unikátní odkryv kontaktu žulové horniny - tonalitu - a vulkanicko-sedimentárních hornin z období starohor (cca 600 mil. let starých). Magma o teplotách kolem 700 °C přeměnilo sedimenty v kontaktní zóně na tvrdé rohovce. Do cíle v Kamenném Přívozu jsme došli hlubokým údolím Sázavy, jehož strmé svahy jsou budovány typicky rozpukanou "žulou" - tonalitem.
Na podzim se těšíme na další dobrodružství z geologické historie Prahy a okolí.“
 

Podzimní geologická vycházka do okolí Všenor (Dobřichovice – Černolice – Všenory)

Krutá zima udeřila 27. října,  v den naší 7. geologické vycházky. I přes nepřízeň počasí, která nemá na našich vycházkách obdoby, se do výstupu z Dobřichovic na Brdy vydalo asi 15 dobrodruhů všech věkových kategorií. Za nádražím jsme vystoupali na nápadně plochý stupeň asi 10 m nad údolní nivou Berounky. V předposlední době ledové se v této úrovni rozprostíralo široké řečiště sahající přes celé údolí až ke Karlíku. Dnes tu zbyl jen malý relikt sedimentů uložených pra-Berounkou. Cesta se začala strmit jak jsme stoupali severozápadním svahem vrchu Chlum. Ten, stejně jako další okolní brdské vrcholky, je tvořen velmi pevnými  křemenci, které dostaly podle nedalekého města přízvisko „řevnické“. Je to zkamenělý křemenný písek z pobřeží ordovického moře, které omývalo břehy kontinentu Gondwana před 455 miliony lety v oblasti 50. stupně jižní šířky. O 100 milionů let později byly vrstvy již pevných křemenců zvrásněny během variského vrásnění a jsou tedy dodnes všelijak pokroucené. Ačkoli jsou křemence velmi odolné, zub času se do nich postupně prokousal v podobě vody, která zatéká i do těch nejjemnějších prasklinek a tam, když zmrzne, roztrhne kamenné bloky od sebe, ty po sobě vlastní vahou klouzají a vznikají charakteristické ohlazy, kterých jsme na odkryvech objevili spoustu. Postupným mělněním křemenců a sesouváním balvanů po svahu vzniká kamenné moře – právě takové, které jsme museli ve svahu Chlumu překonat, abychom se dospali ke studánce „Naděje“, kde jsme k užitku i na památku zanechali plecháček. Jak dlouho tam asi vydrží…?

Z vyhlídky na Hvíždinci bývá nádherný rozhled: Na západě je vidět Liteň, nad ní vrch Mramor. Přecházíme-li po obzoru doprava, poznáváme Plešivec, kde jsme na bohaté lokalitě sbírali devonské zkameněliny při vycházce do Koněprus. Následuje Vinná hora, pod ní Měňany, kterými směrem k Zadní Třebani protéká Stříbrný potok, jeho údolí se stále více zahlubuje, z jihu míjí vrch Voškov, na jehož temeni je golfové hřiště s krásným výhledem na hrad Karlštejn, z něhož my vidíme pouze vrchol věže. A již jsme v údolí Berounky a necháme pohled ubíhat proti jejímu proudu: temná bučinami zalesněná stráň pod Voškovem je stejnojmenná přírodní rezervace. Dohlédneme až k Berounu, nad nímž se tyčí vrchol Děd, kde jsme se při jedné z vycházek seznamovali s útvarem ordovickým. Ve svazích údolí Berounky přímo po námi si všimneme nápadných plochých terénních stupňů: díváme se na říční terasy – pozůstatky dávných řečišť starých až milion let. – Tak takový pohled jsme si mohli jen domyslet; přes mlhu nebylo vidět ani přes Červenou rokli na protější svah. Ale zkuste si na hvíždineckou vyhlídku vystoupat za dobré viditelnosti s dalekohledem, mapou a třeba i buzolou – uvidíte z jediného místa nejkrásnější zákoutí podbrdska.

Mladí geologové s rodiči se na Hvíždinci odpojili a zahájili sestup zpět do údolí. Připravili se tak o sněhovou vánici, která zasáhla zbytek polární expedice na černolických skalách. Pod  skalami probíhá významná tektonická porucha – závistský přesmyk. Podél něj došlo k převážně vertikálnímu posunu horninových ker během již zmiňovaného variského vrásnění, a tak se tu dostaly do těsného kontaktu ordovické křemence a starohorní sedimenty, které jsou od sebe vývojově vzdáleny nejméně 100 milionů let. Protože jsou křemence vůči svému okolí pevnější, vypreparovala z nich eroze malebná skaliska vhodná k dalekému rozhledu, rozjímání, ale i horolezeckému tréninku. Ale ne za sněhové bouře! A tak jsme spěchali k osadě Čihadla nad Všenory, kde jsou v lese patrné stopy po pokusech o rýžování zlata v uloženinách zhruba milion let staré říční terasy. Prvotním zdrojem zlatinek byly křemenné žíly v nedalekém jílovském zlatonosném revíru, odkud je přinesla třetihorní řeka a z jejích sedimentů je zase „kradla“ řeka na počátku čtvrtohor.

Při sestupu do Všenor jsme ještě diskutovali o možných variantách průběhu středověké solné stezky pražsko – bechyňské…, což nás zavedlo do vyhřáté restaurace sportovního centra Olympia na dobré jídlo a pití po takové štrapáci.

 

A pokud by jste měli zájem navštěvovat geologické naučné vycházky častěji než dvakrát ročně, připravujeme s Pražskou informační službou vycházky za geologickou minulostí hlavního města („Kamenná Praha“), které jsou zařazeny do vlastivědných vycházek. Můžete se tak během kratších exkurzí dostat zase na nová místa, která mají zase trochu jiný příběh zapsaný ve vrstvách hornin.

Filip Stehlík

 

 

2011

Jarní geologická vycházka (Koněprusy)

Geologická vycházka za poznáním devonského korálového útesu proběhla za nečekaně dobrého počasí. Skupina asi čtyřiceti účastníků všech věkových kategorií se nejdříve vydala na lokality v okolí Zlatého koně. Jsou zde názorně odkryty vápence tvořící samotné jádro útesu i vrstevnaté vápence, které později útes překryly. V nejsvrchnějších partiích vrstevního sledu jsou již přítomny písčité vápence, odrážející počátky tzv. variského vrásnění, jež bylo následkem kolize dvou velkých kontinentů – Gondwany a Laurussie. V lomu Kobyla, kam jsme se dostali po příkře klesající pěšince, je velmi zřetelně vidět další důkaz variského vrásnění – očkovský přesmyk, podél kterého se následkem horotvorných tlaků přesunuly starší podložní silurské vápence přes mladší devonské. V jeskyních odkrytých ve stěnách lomu byly v minulosti nalezeny ostatky jeskynního lva, medvěda, nosorožců, koně, hyeny, osla a další fauna, reprezentující přechod z poslední meziledové doby do doby ledové. Na poslední lokalitě byla hojnost zkamenělin živočichů, dříve obývajících koněpruský útes. Snad na každém kamenu se našla fosilie ramenonožce, mechovky nebo plže a zejména mladí "začínající paleontologové" si domů odvezli plné batohy vzorků.

fotogalerie/geologicka-vychazka-koneprusy-16-4-2011-/

 

Podzimní geologická vycházka do okolí Všenor

Dne 15. 10. 2011 pod vedením Mgr. Filipa Stehlíka proběhla další geologická vycházka, tentokrát věnovaná Všenorům. O historii těžby zlata v jílovišťských a všenorských lesích promluvil archeolog Mgr. Josef Dufek. Na závěr vycházky jsme navštívili místo bájné všenorské tvrze na severním ostrohu hřbetu pod všenorskou zvonicí.


Máme radost, že zájemců o geologické vycházky přibývá. Pravidelně s námi chodí děti ze skautského oddílu ve Všenorech. Vždy se prý těší dlouho dopředu. I nejstarší generace se nedala zahanbit. Obdivovali jsme paní Adinu Jiskrovou, která s dobrou náladou zvládala překonání Všenorského potoka i  obtížný terén nad všenorským údolím. 

Rádi bychom poděkovali  Mgr. Filipovi Stehlíkovi za skvěle připravenou „expedici“,  paní Jitce Stivínové, v jejíž  „barevné“ podzimní  zahradě Stivínka jsme načerpali spoustu pozitivní energie a Mgr. Josefovi Dufkovi, archeologovi, který nám  v závěru vycházky vyprávěl o dobývání zlata a všenorské tvrzi.

 

 

 A nyní předáváme slovo Mgr. Stehlíkovi:

 „ V sobotu 15. října se uskutečnila naučná geologická exkurze do Všenor a okolí. Místní krajina, jejíž "páteř" tvoří hluboké údolí Všenorského potoka, nad kterým se tyčí dominantní vrchu Kámen a Červená hlína, je budována horninami, které vznikaly v období od konce starohor do svrchního ordoviku. Během vycházky jsme tedy prošli asi 150 milionů let dlouhý úsek geologického dějepisu.
Nejstarší uloženiny, které vznikaly před 600 až 550 miliony lety v prostředí aktivního ostrovního oblouku - tedy v prostředí, v jakém se dnes nacházejí např. Japonské ostrovy -, jsme si prohlédli v údolí Všenorského potoka cestou ze zahrady Stivínka. Na křižovatce jílovišťské a klinecké silnice a pak znova v Jílovišťském lese jsme na pár metrech překročili výraznou tektonickou poruchu - závistský přesmyk - a octli se rázem v prvohorách. V Jílovišťském lese, kde listnaté stromy hrály všemi barvami, které si jen rozmarný podzim dokáže vymyslet, je velmi dobře skryta kra kambrických slepenců a pískovců, které před více než půl miliardou let uložila řeka, tekoucí v právě vyvrásněném kadomském pohoří. Následoval strmý výstup po svahu Kamene, který je kopcem právě proto, že je tvořen velmi tvrdými odolnými křemenci, stejně jako Červená hlína a Čertovy skály na protilehlé straně údolí. Tyto křemence, které dnes tvoří část brdských Hřebenů, byly před asi 460  mil. lety plážovým pískem v chladném ordovickém moři někde kolem šedesáté rovnoběžky na jižní polokouli.
Další zápis z geologické historie okolí Všenor je až ze svrchních třetihor - neogénu -, kdy si řeka, tekoucí proti směru dnešní Berounky, prorazila údolí napříč Hřebeny a zanechala po sobě typické sedimenty říčního dna. Děti, kterých byl na vycházce hojný počet, brzy našly správnou odpověď na otázku: "Kde se tady na kopci, 100 m nad Berounkou, vzal ten písek?" a za odměnu se dověděly, že v písku mohou najít zlatinky, čímž vypukla nová zlatá horečka, která neměla obdoby od středověku, kdy se tu naposledy rýžovalo. Dospělí si vystačili s informací, že zlato řeka přinesla z prostoru jílovského zlatonosného revíru. Nakonec jsme si při pohledu do širokého údolí Berounky pověděli, jak řeky ve spolupráci s klimatickými výkyvy ve čtvrtohorách vymodelovaly krajinu do dnešní podoby, a pod kaplí sv. Jana Křtitele se zamysleli nad možnou existencí Všenorské tvrzi.
Příjemně unavení po sedmi hodinách strávených na čerstvém vzduchu za "všenorskými humny", jsme se rozešli do svých domovů s příslibem, že příští, tedy jarní vycházka za geologickou minulostí proběhne v sázavském údolí a bude věnována velmi bouřlivému období takzvaného variského vrásnění. Podrobnosti budou zveřejněny na webu Všenor, zájemcům, kteří zašlou svou elektronickou adresu, informaci zašleme.“