Aktuální počasí

Počasí dnes:

20. 10. 2017

poloj

Bude skoro jasno až polojasno. Ráno a dopoledne místy zataženo nízkou oblačností nebo mlhavo. Denní teploty 16 až 20°C. Noční teploty 10 až 6°C.

Přehrát/Zastavit Další

Náhodné foto

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Slavnostní chvíle s hosty

Návštěvnost

Návštěvnost:

Počítadlo přístupů

Navigace

Obsah

logo

Vážené uživatelky a vážení uživatelé našich webových stránek. Momentálně probíhají změny v jejich struktuře  a obsahu. Omlouváme se, že ještě nejsou všechny části hotovy.

Připravujeme

 

PAVEL NECHVÍLE  A JEHO HOSTÉ

 

PAVEL NECHVÍLE

A JEHO HOSTÉ

 

KONCERT

Společenský sál Vladimíra Holana

budova Obecního úřadu Všenory, U silnice 151

neděle 29.10. 2017,  18:00

 

Při této příležitosti bude v sále vystaven originál praporce

k restaurované soše sv. Václava

Kresba budovy Na Závisti Drahomír Majer

 

 

SLAVNOSTNÍ PODVEČER  u příležitosti 125. nedožitých narozenin Mariny Cvětajevové a ročního výročí otevření Centra Mariny Cvětajevové ve Všenorech

 

 

PROGRAM

 

17:00                                     125 let Mariny Cvětajevové

Jana Štroblová : Mé pocity

Galina Vaněčková : Dojmy a zážitky z mezinárodní konference k životě a dílu Mariny Cvětajevové

Alena Sahánková : Co je nového v Centru Mariny Cvětajevové ve Všenorech

Iveta Coufalová : Dopisy Anně Teskové – křest a presentace knihy Nakladatelství Lidové noviny

Přestávka : Proč máme v expozici hůlku a kufr aneb prohlídka expozice Centra Mariny Cvětajevové a Všenorské knihovny

18:00                                     Verše a hudba zní

Vladislav Veselý : Vzpomínka na Alexandra Klimenta

Verše Mariny Cvětajevové přednesou překladatelka Jana Štroblová a recitátorka Marta Hrachovinová

Koncert

Jiří Polaček – baryton

Hana Holmanová – klavír

Slavnostním odpolednem vás provede Vladislav Veselý

Po ukončení programu si bude možné popovídat u kávy, ruských blin a českých koláčků.

Sál Vladimíra Holana, budova OÚ ve Všenorech, U Silnice 151. 17:00

 

 

Co je u nás nového

17. geologická vycházka, Třebotov – Solopisky – Černošice, 14.10.2017

Máme za sebou další „plavbu“ silurským a devonským oceánem. Více než třicetičlenná skupina milovníků přírody se sešla 14. října v 10 hodin v Třebotově, aby se za slunného dne vydala krajinou podzimních barev vstříc dobrodružstvím, která se odehrála v dávné geologické minulosti před 400 – 430 miliony lety. Co se za těch třicet milionů let stalo? Pojďme si to v krátkosti připomenout. Na rozdíl od vycházky, která vedla proti proudu času (a trvala téměř 7 hodin), se v této vzpomínce budeme držet chronologie a začneme ve spodním siluru… 

V siluru se Barrandienská oblast nacházela na dně širého moře. Z mořského dna až k hladině postupně rostly vulkány. Kolem jejich vrcholů v prosvětlené zóně se vytvořily ostrůvky života a vznikaly tu vápence. Ve spodním siluru však převládaly hlubokomořské bahnité usazeniny, ze kterých pak vznikly břidlice. V břidlicích se hojně zachovaly zbytky graptolitů: zajímavých živočichů, kteří vytvářeli kolonie těsně spojených schránek; jejich fosilní zbytek pak připomíná pilový list s jemnými zoubky (rhabdosom), přičemž každý zoubek (theca) byl domovem jednoho živočicha obskurních tvarů. Snad každý účastník našel několik exemplářů graptolita v břidlicích liteňského souvrství na odkryvu v Solopiskách. 

Útvary geologické historie silur a devon mají svou mezinárodně uznanou hranici na lokalitě Klonk u Suchomast. Pro naše výletníky byl výrazným předělem mezi těmito útvary oběd v hostinci U Valtrů v Solopiskách, kde jsme na jídlo čekali přes dvě hodiny. Ale protože počasí bylo výtečné, děti dováděly před hospodou a uvnitř se zpívaly dětské šlágry za doprovodu foukací harmoniky, dobrá nálada vydržela. Barrandien se zatím posunul směrem k severu do tropického pásma, a tak jsme během devonské část naší vycházky mohli studovat různá vápencová souvrství, která vznikala v prostředí podobném dnešnímu Karibiku. V hlubokém údolí Švarcavy jsme si vysvětlili vznik chemogenních sladkovodních vápenců – pěnovců. Došlo i na aktuální problematiku zásobování Solopisk pitnou vodou. Na lokalitě Pekárkův Mlýn jsme mohli detailně sledovat následky globálního vzestupu hladiny moře (dalejský event) před 400 mil. lety. Tato událost se do horninových vrstev zapsala jako postupný nárůst zastoupení břidlic na úkor vápenců; vápence nakonec úplně vymizí. Tato lokalita je světového významu a místní zkameněliny popsal již Barrande r. 1865; poslední mikropaleontologický výzkum byl publikován v prestižním odborném časopise v dubnu 2017. 

V mělčích částech moře sedimentovaly tmavě červené třebotovské vápence, které jsme si prohlédli v malých úlomcích ve výkopu v Třebotově. V Třebotově stojí za povšimnutí zrekonstruovaná tvrz, která však neslouží k prezentaci historických reálií, ale ke komerčním účelům. Současný interiér tvrze, která byla na začátku milénia ruinou, si můžete prohlédnout na webových stránkách. 

Děkujeme za všem, kteří s námi putovali dávnými časy, a těšíme se na jaře roku následujícího. Na shledanou! 

 

Filip Stehlík, průvodce

Mgr. Alena Sahánková, knihovna Všenory

 

Rozšířili jsme prostor pro děti a mládež. Jak se nám to podařilo ?

Knižní novinky pro dospělé čtenáře jsme přestěhovali do čítárny, a tak jsme přenechali náš celý svět novinek  jen dětem a mládeži.

knižní novinky

 

knižní novinky

28.9. 2017 jsme otevřeĺi Všenorskou knihovnu

Na Návsi na posvícenském Jablkobraní.

stánek

Náš stánek byl v obležení. Měli jsme trhák, novou upomínkovou pohlednici s restarovanou sochou sv. Václava před kostelem sv. Václava a placku s památným dubem, neoficiálním symbolem Všenor. Zájem byl o Příběh sochy, o malované mapy okolí Prahy.

Náš host, Pavel Buchtele ze Státního archivu Praha - západ, oblastního archivu v Dobřichovicích, vystavil na našem stánku originály školních kronik a osobně odpovídal na dotazy zájemců o kroniky.

 

SAM_1878.jpg

Nově instalovaná socha sv. Václava

před kostelem  sv. Václava  ve Všenorech

Foto Jan Maget

 

Příběh sochy

Slavnostní odhalení sochy sv. Václava 28. 9. 2017

Socha sv.  Václava od sochaře a restaurátora Čeňka Vosmíka je součástí parku Teyrovských, Voluptuáru, který  vybudoval  v letech 1926 a 1927   Ing. Edmund Teyrovský, majitel pražských čistíren a barvíren dle návrhu architekta Aloise Dlabače.

 

Ing. Edmund Teyrovský

 

Voluptuár, park rozkoší a potěchy  o velikosti 4 hektarů, kde  se nacházely sochy, drobná slohově pestrá architektura i větší stavby, byl zajímavý i po stránce botanické. Měl  rovněž vlastenecký obsah. Díváme-li se na tuto krásnou sochu, napadne nás, že na začátku musel být  sochař, který ji vytvořil. Na úplném začátku však  byl malý chlapec, synek Edmunda Teyrovského, Edmund Ivan Teyrovský mladší.

Čteme z  jeho vzpomínek, které pro Všenory napsal: „ Když jsem se v roce 1921 narodil na Vinohradech, tehdejší lékař řekl otci: když tady v tom kouři budete bydlet, tak toto dítě Vám brzy umře“ Otec se zeptal lékaře, co navrhuje a on řekl, že hodně Pražáků staví vily ve Všenorech, Horních Mokropsích a Řevnicích. Otec zvolil Horní Mokropsy a pronajmul část vily Libuše.“

V roce 1924 byla dokončena pro rodinu Teyrovských  Kulatá vila od architekta Aloise Dlabače.

Asi v roce 1925, otec koupil pozemek sousedící s Kulatou vilou od drogeristy Rambouska. Přebytečnou hlínu z tohoto pozemku vyváželi na silnici pod vilou. Když pak nastaly deště, utrhlo se asi půl silnice a hlína se sesula dolů. Tamnější občané vinili otce. Architekt Dlabač řekl: Co byste se s nimi hádal, kupte to a postavíme opěrnou zeď a monumentální schodiště“.

Tak vzniklo monumentální schodiště se sochou Jana Žižky. Následovaly další sochy, stavby. Čeněk Vosmík,  český sochař a restaurátor, který  studoval Akademii výtvarných umění ve Vídni v mistrovském ateliéru Edmunda von Hellmera, vytvořil   pro  voluptuár  v Horních Mokropsích  4 figurální plastiky slavných českých osobností: sv. Václav,  Mistr Jan Hus, Jan Amos Komenský a jezdecká socha Jana Žižky.

Podle odborníků Husitského  muzea v Táboře je socha Jana Žižky  čtvrtá známá jezdecká socha Jana Žižky u nás.   Sochu  Mistra Jana Husa je možné vidět v horní části bývalého parku, nad silnicí,  blízko plotu. Socha Jana Amose Komenského již neexistuje. Na poslední z nich, sv. Václava se nyní díváme. Sochy byly odlity z betonu a částečně vyztuženy. Vlivem povětrnostních podmínek jsou různě poškozeny, zvláště jezdecká socha Jana Žižky. Po rozparcelování voluptuaru  zůstaly na soukromých pozemcích majitelů jednotlivých pozemků.

 

Socha sv. Václava měla to štěstí, že se dostala do rukou restaurátorovi, Petrovi Váňovi.  Náš sv. Václav je přesná kopie Vosmíkovy sochy z r. 1906, umístěné na spodním konci zábradlí hradní rampy u Kajetánky (spodní část bývalé kaple P. Marie Einsiedelské). Osud této sochy, konkrétně podstavce, na kterém stojí, je také zajímavý.

Václav Rybařík v článku Pražské kamenné sochy sv. Václava píše:  „sochu  na náklad světícího biskupa svatovítské kapituly Františka Krásla vymodeloval sochař Vincenc (Čeněk) Vosmík a v roce 1906 z hořického pískovce vysekala sochařská škola v Hořicích. Původně zde stávalo sousoší sv. Ludmily, zhotovené kolem roku 1730 v dílně Matyáše Brauna. To bylo ale po povodni v roce 1784 přeneseno na Karlův most, na místo povodní částečně poškozeného sousoší sv. Václava se dvěma anděly. Samotná socha sv. Václava z tohoto sousoší byla i se střední částí podstavce naopak přenesena sem na zábradlí rampy. V březnu 1906 pak byla tato socha  přemístěna do Lapidária Národního muzea, ale podstavec ponechán. Byl postaven na novou část zábradlí z kvádrů žehrovického pískovce a na něj (s přetesanými  nápisy) osazena nová Vosmíkova socha. Ta je mj. zajímavá  tím, že na rozdíl od většiny svatováclavských soch kníže (zřejmě s přihlédnutím k prostorovým dispozicím místa)  drží korouhev v levé ruce a štít přidržuje pravou.“

Zdroj: http://www.revuekamen.cz/prazske%20sochy%20sv%20vaclava.htm

Vraťme se k  Voluptuáru a jeho pokladům. Akademický sochař a restaurátor Vojtěch Pařík  napsal článek Poklad ve Všenorech, z něhož citujeme:

„Ve Všenorech bylo vytvořeno ve dvacátých letech dílo, které mělo za cíl pomoci zvednout poničené sebevědomí malého národa a poukázat na to, že máme vzory, které nás mohou vést k nadčasovým hodnotám. To, že se máme inspirovat vlastními velikány ducha, platí i dnes.

Už jen prostý fakt, že jezdecká socha Jana Žižky je měřítkem největší, ukazuje, jak autoři chtěli vyzdvihnout i nutnost ochrany toho nejlepšího, co naši předkové vložili do pokladnice evropské kultury, a to i za cenu nasazení vlastního života.

Na tomto gigantickém projektu, který stál hodně peněz, nejsou samozřejmě sochy provedeny v kameni či bronzu a vůbec není namístě je srovnávat ve stupnici ryze sochařských hodnot s jinými. Samozřejmě Kafkův Žižka na Vítkově či Myslbekův sv.Václav mají každý detail vyřešený do absolutna. Tady ve Všenorech je třeba upřít pohled na celek a nechat se vést záměrem autorů. Nejedná se jen o dekorativní ztvárnění plastik umístěných ve složitém terénu, ale také o apel, který nesmíme přehlédnout. Umění má pomoci odkrývat v našem nitru touhu po dobrém a ne hledat vlastní slávu v šokující originalitě za každou cenu. Cena areálu je právě v tom, že při správné prezentaci bude působit výchovně.“

 

 

Jak se to přihodilo, že máme sv. Václava zde, před kostelem?

 

Sochu darovali obci Všenory manželé Dvořákovi.  Restaurování sochy se ujal sochař a restaurátor Petr Váňa.  Začátkem dubna 2017 byla socha sejmuta  Petrem Váňou a Tomášem Váňou  s podstavce a Jiří Boháč ji pomocí jeřábu přenesl  na nákladní auto, aby mohla být  převezena do ateliéru Petra Váni. Nebylo to  jednoduché.  Cementové cihly pod sochou byly  velice kvalitní a nebylo lehké  je odsekat. 

 

Foto Jan Černý

Zatímco byla socha restaurována, před kostelem sv. Václava byl postaven podstavec s nápisem, vytvořeným Eliškou Váňovou. Autorem vizualizace umístění sochy před kostelem sv. Václava je Jan Maget, který rovněž vytvořil kopii praporce.   Složitý transport sochy dojednal Václav Štěch z kulturní komise.

 

Na podstavci je nápis,   který zdobil  původní podstavec:  ŽIJTE V LÁSCE ! BUĎTE SVORNI !   Byl tam vždy? Ve vzpomínkách Edmunda Teyrovského mladšího jsme vyčetli, že tomu tak není.

„Začátkem války matka byla zavolána na Gestapo. Na podstavci sochy Svatého Václava dal otec napsat z jedné sloky motlitby k sv. Václavu: "Sv. Václave vyžeň Němce cizozemce a nedej zahynouti nám ni budoucím". Tato reakce mého otce byla na urážející nápis na vile v Chebu: Zlých psů a Čechů se chraň!". Otec byl kolem roku 1930 souzen, ale prohlásil, že svůj nápis odstraní, jakmile nápis v Chebu bude smazán. To se nestalo, a tak nápis zůstal.

Matka po příchodu Němců dala slovo Němce vymazat, a tak Gestapákovi namítala, že tam není slovo Němce, a ti stejně nejsou v Čechách cizozemci, neb sem přišli na tisíc let. Gestapák řekl, celý nápis smazat a nehrajte si se mnou.“

Na zdi pod místem, kde sv. Václav stával,  je napsáno:  Pomoci tvé žádáme, smiluj se nad námi, utěš smutné, zažeň vše zlé, svatý Václave

V Pamětní knize obecné školy v Mokropsech je nalepen výstřižek z neoznačených novin, na kterém stojí: „Těsně do silnice, na svahu nad nízkou tarasní zdí uprostřed obce H. z Mokropes z loubí zahradní zeleně,  bělá se od 6. července (1926) vysoká kamenná postava Mistra Jana Husi, dílo akademického sochaře Čeňka Vosmíka. Hus zachycen v postoji kazatelském, levicí přidržuje na srdci Písmo. Inž. E. Teyrovský, který sochu vzbudoval svým nákladem, cítil potřebu vysvětliti, proč ji vztyčil proti starší, také jím vybudované soše svatého knížete Václava, rovněž dílo sochaře Vosmíka. V knížeti Václavovi vidí lidovou představu národní jednoty a státní myšlenky, jak sílila národ po věky a která se vtělila v pověstech v jeho obraz jako vůdce blanických rytířů, právě tak jako v Husovi vidí největšího reprezentanta  českého národního ducha a jeho snah … Obě postavy akcentoval, vytvořeny jsou mistrem Vosmíkem, jak vidí je ve svých představách česká duše…“

Blíže si o parku Teyrovských povíme na vycházce po Horních Mokropsech, která bude následovat po této slavnosti.

Přejeme si, aby sv. Václav zdobil prostranství před kostelem sv. Václava, a aby nesl poselství Ing. Edmunda Teyrovského, Aloise Dlabače, Čeňka Vosmíka a dalších osobností.

Ráda bych za kulturní komisi poděkovala panu starostovi ing. Zdeňku Seidlerovi, vedení obce, Janu Magetovi, Petrovi Váňovi, Elišce Váňové, všem členům kulturní komise, Václavovi Štěchovi, Milanovi Sahánkovi, Igorovi Krokovi  a Jiřímu Boháčovi. Všichni se společně zasloužili o to, že jsme se tu dnes mohli takto sejít.

Za kulturní komisi:  Alena Sahánková

 

 

 

            Park ve třicátých letech 20. století

 

 

 

 

Máme nové turistické razítko Centra Mariny Cvětajevové a propagační materiály v češtině, angličtině a ruštině.

Turistické razítko pro nás navrhl všenorský ilustrátor a sochař Jan Maget

 logo

K dispozici máme nově turistická razítka Obce Všenory s památným dubem, též navržená Janem Magetem

 

dub1   dub3

 

Památný dub, neoficiální symbol Všenor,  stojí na hranici  bývalých Horních Mokropes   a  původních Všenor .  Od roku 1951 jsou obě obce sloučeny  pod názvem Všenory.   Turistické razítko s Horními Mokropsy  připomíná historické spojení obou obcí.

 

Pozn.

Sloučení bývalých Všenor a Horních Mokropes v jednu obec pod názvem Všenory bylo uveřejněno v Úředním listě čís. 11 z 20. července 1951. Pro obec vzniklou sloučením obcí Horní Mokropsy a Všenory byl stanoven Ministerstvem vnitra  název Všenory.  Názvy sloučených obcí zůstaly  úředními názvy částí nové obce.