Navigace

Obsah

Břetislav Štorm 1907 - 1960

Břetislav Štorm začal v roce 1917 studium na reálném gymnáziu v Rakovníku. Byl ovlivněn malířem a grafikem profesorem Rudolfem Pucholdem a cestami po kraji. Zaujala jej gotická architektura, v té době začal tvořit, šlo zejména o kresby, akvarely a první literární pokusy. V roce 1923 se přestěhoval do Prahy. Po maturitě o dva roky později byl přijat na Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství  ĆVÚT.  

V roce 1926 začal spolupracovat  s nakladatelem Ladislavem Kuncířem, myšlenkový okruh Staré Říše a Jaroslava Durycha, ve velkoměstském prostředí se rychle orientuje protimodernisticky a prosazuje se svými kresbami a eseji

  • 1928 leták Societas ideis restituendis
  • 1929 revue Stěžeň, graf. úprava a s Rudolfem Mikutou převaha článků
  • 1931 absolvuje ČVUT, do 1933 vojenská služba v Hradci Králové
  • 1933 – 1939 technickým úředníkem na Krajinskom úradě v Bratislavě, později v Košicích neustálý kontakt s Čechami a s Prahou
  • 1933 návrh domu Josefa Floriana do Staré Říše
  • 1933 próza Smrt rytíře Růže
  • 1934 návrh chirurgického pavilonu ve Zvolenu
  • 1935 – 1941 rediguje a vytváří Erbovní knížky
  • 1936 se žení se Slávkou Mohalovou
  • 1937 próza Vladařství Růže
  • 1937 vstupuje do obnoveného Řádu sv. Lazara Jeruzalémského jako herolt, první výstava v Institutu E. Denise v Praze, narození syna Vojtěcha
  • 1938 návrh rozšíření kostela v Brezanech u Prievidzi
  • 1939 návrat ze Slovenska („dán k dispozici Protektorátu“), působí na několika úřadech v Praze, na Mělníku, nakonec na Ministerstvu veřejných prací
  • 1939 návrh rodinného domu ve Všenorech
  • 1941 návrh rodinného domu v Jarkovicích,
  • 1943 totální nasazení v ČKD v Praze - Libni
  • 1944 onemocnění s řadou operací
  • 1945 po americkém bombardování Prahy vyproštěn z trosek nemocnice na Karlově, po rekonvalescenci nastupuje na podzim na Ministerstvo techniky, sňatek s Martou Podzemskou, působí jako výtvarný a rekonstrukční poradce Emauzského a také Břevnovského opatství a je členem správní rady hradu Karlštejna
  • 1946 insignieUniverzity Palackého v Olomouci (realizovány pouze řetězy fakult)
  • 1947 zastupuje Ministerstvo techniky v nově vytvořené Národní kulturní komisi pro správu kulturního majetku, který stát po válce převzal, jako místopředseda, zároveň přednosta a v počátku jediný pracovník jejího technického odd.
  • 1948 Svatováclavská tapiserie
  • 1950 – 1951 v Národní kulturní komisi a po jejím zrušení na Ministerstvu školství věd a umění jako referent stavebních památek I. kategorie
  • 1951 vitráže do kostela v Mšeně u Mělníka
  • 1954 ve Státní památkové správě, která r. 1958 změnila název na Státní ústav památkové péče a ochrany přírody
  • 1957 insignie kanovníků Karlštejnské kapituly

Břetislav Štorm zemřel 11. února 1960 v Praze. V roce 1999 získal cenu za památkovou péči Ministerstva kultury ČR in memoriam.

 SPISY

  • Kniha kreseb Břetislava Štorma, Praha : Vyšehrad, 1939 
  • Úvod do heraldiky, Praha : Vyšehrad, 1940 
  • Architektura a pokrok, Praha : Vyšehrad, 1941 
  • Liturgické umění, Praha : Vyšehrad, 1941 
  • Ročenka pro liturgické umění 1941 (editor), Praha : Vyšehrad, 1941 


  Napsal publikace

  • 1943 Soví hrad
  • 1944 Dobrý drak
  • 1946 soubor povídek Dobrý rytíř a Stará kapitula

Působil při obnově a záchraně doslova bezpočtu památkových objektů, převážně hradů a zámků, z nichž jeho výtvarné a architektonické autorství dosud nesou Švihov, Kost a Buchlov, zatímco úpravy na Karlštejně byly odstraněny. Významné jsou i jeho návrhy zahradních zámeckých parterů v Jaroměřicích n. Rokytnou, Rájci n. Svitavou, Veltrusech, Náchodě, Mnichově Hradišti, Chlumci n. Cidlinou a Jemništi, nerealizovány byly návrhy do Liblic a do Liběchova. Nešlo nikdy o rekonstrukce, ale o autorský návrh.

Vedle architektury se věnoval užitému umění, navrhoval liturgické předměty: kalichy, monstrance a roucha, ale i šperky, profánní předměty a nábytek. V závěru života pracoval v ochraně a obnově památek. Jako grafik vynikl zvláště v heraldické kresbě, navrhoval značky, pečeti a exlibris. Graficky upravil množství knih. Zároveň byl činný jako autor básnických próz, drobných povídek a ve velké míře se zabýval publicistikou: o architektuře, životním stylu, heraldice a památkách.

architektura - realizace: Chirurgický pavilon nemocnice ve Zvolenu 1934, rozšíření kostela v Brezanech u Prievidzi 1938, rodinné domy: Florianův ve Staré Říši 1933, Dr. Hertla v Jarkovicích 1941 a vlastní ve Všenorech 1939, náhrobky: v Praze – Střešovicích, Vokovicích, v Týně n./Vlt., Poštorné a v Bratislavě

projekty: kostel v Malém Beranově 1933 a kaple v Pohořilkách 1936 (oba návrhy v realizaci deformovány), Malá Kartouza do Staré Říše 1936, hrobní kaple J. Floriana do Staré Říše 1942, kostel do Somoskö 1941, kostnice řádu sv. Lazara 1951, rozšíření kostela v Príbovcích 1949, hřbitovní kaple do Všenor 1945, kaple pro Kláštor p. Znievom 1948, úpravy kostela v Hořičkách 1952. Rodinné domy: L.Kuncíře 1931 a A. Lískovce 1949

zlatnictví: insignie Palackého university v Olomouci 1946, insignie kanovníků Karlštejnské kapituly 1957, návrhy šperků a užitných předmětů pro Topičův salon 1941

památkové úpravy na hradech a zámcích: Kosti 1955, Švihově 1953, Alšovy galerie na Hluboké n./Vlt. 1952, Buchlově 1956, Boskovicích 1953, Chlumci n./Cidl. 1959, Klášterci n./Ohří 1953 a Křivoklátě 1954, zahradní partery zámků: v Jaroměřicích n. /Rok., Rájci n./ Svit. 1951, Veltrusích 1952, Mnichově Hradišti 1950, Jemništi 1953 a v Liblicích 1950, vnitřní úpravy a instalace na Karlštejně 1956

volná kresba: Erb Kristův (několik verzí) –1939, Sv. čeští patroni 1944, Rozloučení s Karlem Schulzem – 1945

erbovníky: Erbovník Všenorský – 1945, želatinový tisk, ručně kolorováno; Rakovničtí erbovníci, záměr 1945, barevné tužkové skicy, vydáno 2008; Erbovník arcibiskupů, biskupů a opatů ČSR – 1947, tuš na pauzáku; Erbovník benediktinské kongregace Sv. Vojtěcha – 1947, želatinový tisk ručně kolorováno; Armorial (Lazarský) – 1948, želatinový tisk, ručně kolorováno; Erbovník děkanů Královské kolegiatní kapituly na Karlštejně, asi 1957, tuš na pauzáku

tapiserie: Svatováclavská legenda 1948

vitráž: kostel sv. Martina v Mšeně u Mělníka 1951

redakce, úprava, články a kresby: Ročenka pro liturgické umění 1941, Erbovní knížky 1935 – 1941 (od r. 1940 redaktorem B. Lifka)

monografie: Kniha kreseb Břetislava Štorma, Vyšehrad Praha 1939

próza: Smrt rytíře Růže, J. Hrachovina Praha 1933; Báječná zvířata obludy a nestvůry, O.F. Babler a B. Durych Olomouc 1935; Vladařství Růže, L.Kuncíř Praha 1937; Soví hrad, Vyšehrad Praha 1943; Pohádka o dobrém rytíři, měsíčník Živá tvorba č. 1 - 6 1943; Dobrý drak, L. Kuncíř 1944; Dobrý rytíř, (antologie) Vyšehrad Praha 1946; Stará kapitula, Vyšehrad Praha 1946; Poutník - J. Picka Kladno 1957; posmrtně: Strašidla (Starý poustevník), F. Štorm Praha 1992; Knížka o životě rytířském, F. Štorm Praha 1994

odborné publikace: Znaky stavu kněžského v českých zemích, Družina literární a umělecká Olomouc 1929; Patero zemských znaků – J. Hrachovina Praha 1934; Úvod do heraldiky, Vyšehrad Praha 1940; Architektura a pokrok – Vyšehrad Praha 1941; Liturgické umění – Vyšehrad Praha 1941, posmrtně: Základy péče o stavební památky SÚPPOP Praha 1965, NPÚ Praha 2007; O. J. Blažíček a kol. Slovník památkové péče, STN Praha 1962, heslář heraldiky a heslo architektura; Břetislav Štorm, mezi žízní budoucnosti a trýzní minulosti – sborník NPÚ Brno 2008; Rakovničtí erbovníci, Rabasova galerie Rakovník 2008

publicistika v periodikách: Akce, Akord, Archa, Brána, Kuncířova ročenka, Kvart, Lidová demokracie, Marginálie, Na hlubinu, Národní obnova, Přehled, Rozmach, Řád, Stěžeň, Vyšehrad, Zprávy památkové péče

knižní úpravy: Střížovský: Svatý grál 1929, Herwig: Sv. Šebestián z Weddingu 1930, Claudel: Svaté obrázky z Čech 1932, Bridel: Slavíček velikonoční 1933, Dvě legendy o knihách 1934, Savonarola: Čiňte pokání 1935, Claudel: Křížová cesta 1936, Povídka o Aucassinovi a Nicolettě 1936, Šarič: Judit 1937, Lazecký: Odění královské 1937, Czepko, Silesius: Průpovědi poutníků cherubínských 1938, Antifony, hymny a sekvence 1940, Novalis: Ryzí květ 1940, Chudoba: Španělé na Bílé hoře 1945, Helmolda kněze buzovského kronika slovanská 1947, Kempenský: Čtvero knih o následování Krista 1941, 1946

samostatné výstavy: Akademické týdny, Francouzský institut E. Denise Praha 1937; Muzeum v Jílovém u Prahy 1968; Technické muzeum v Brně 1969; Památník národního písemnictví Praha 1988; Okresní vlastivědné muzeum v Č. Krumlově 1996; St. zámek Rájec n./Svit. 1997; Centrální katolická knihovna Praha 2005; Rabasova galerie Rakovník, 2007, Galerie Sklepení Národního památkového ústavu v Brně 2008

účast na kolektivních výstavách: Rakovnický salon - Rakovník 1941, 1942, Ex libris – SVU Purkyně Praha 1947, B. Štorm - Z.M.Zenger, – Čelákovice 1969, Heraldika a současnost – Prostějov 1983

ocenění: Čestné uznání Spolku českých bibliofilů 1935, in memoriam: cena MK ČR za památkovou péči 1999

katalogy: B. Lifka: Výtvarná a literární práce Břetislava Štorma za léta 1926 až 1936, Č.A.T. Praha 1937; Břetislav Štorm: Výběr z heraldického díla – Muzeum v Jílovém u Prahy 1968, Břetislav Štorm, architekt a grafik, Rakovník 2008

zmínky a pamětní tisky: Břetislavu Štormovi - Heraldika, Muzeum v Jílovém u Prahy premie 1970; T. Mazáč: Poslední gotický rytíř - Akord 8/1990; M. Trávníček: Nostalgický lyrik řádu - Proglas 8/1993; J. Kuběna: Paní Na Duze - Petrov 1998

Odkazy

Vnuk František Štorm - přední český písmař, typograf, grafik a hudebník

Výstava ke 100. výročí narození 21.6. – 23.9.2007, Rabasova galerie Rakovník http://www.rabasgallery.cz/k_v/vystava_info.php?jazyk=cz&what=3&file=xml/2007/20070621bretislav_storm.xml

Seminář ke 100. výročí narození, pořadatel ČNK ICOMOS ve spolupráci s NPÚ-ÚP Praha, 18.12.2007 http://icomos.sweb.cz/cinnost/cinnost2007/cnk080102storm.htm

Výstava Břetislav Štorm (1907-1960) architekt, památkář, grafik, 16.5. — 28.6.2008, galerie Sklepení NPÚ Brno http://www.galeriesklepeni.cz/vystavy-a-akce/archiv/2008/bretislav-storm.html

Cena Břetislava Štorma pro studenty FA ČVUT Praha, udělována od roku 2009 http://pamatky-facvut.cz/archiv/storm2010/index4.php

Publikováno se souhlasem autora

 

Vladimír Holan

český básník a překladatel

16.9. 1905 - 13.3. 1980

V roce 1968 prohlášen národním umělcem, je kandidován na Nobelovu cenu za literaturu.

Do Všenor jezdíval za svou maminkou.

Básník se velice rád vracel na Černolické skály, které rovněž zvěčnil ve svém básnickém díle.

V roce 23.12. 1998 vyšel v Magazínu Mladá fronta článek Josefa Mlejnka "Bude nebe měkké, nebo tvrdé?", v kterém "hovoří" básník Stanislav Zedníček o Holanově vztahu ke své matce:

… Bylo jí asi čtyřiaosmdesát let, když zemřela. Dostala chřipku a  horečky a nevydržela to. Pro mě byla jako moje druhá matka. Býval na ni úžasný pohled, když s námi sedávala a dívala se už jakoby do jiného světa - v posledních letech už téměř neviděla. Byla velmi vzdělaná a  pomáhala Vladimírovi například překládat Rilkeho, protože uměla dobře německy. Velice ráda čítávala ruské realisty - Dostojevského, Tolstého, Někrasova. Měla ve Všenorech malý dům, kam jsme ji s Vladimírem jezdili navštěvovat. Jinak jsme také zajížděli do Dobřichovic. Vladimír ovšem nikdy neříkal Dobřichovice, ale Do-břicha-více. Do břicha toho ale tehdy moc nebylo, protože o jídlo byla nouze…..

V roce 2000 se uskutečnila přednáška Dr. Vladimíra Justla o  Vladimíru Holanovi ve Všenorské knihovně. Dr. Justl při té příležitosti přednesl báseň:

 

Podzim ve Všenorech

Mlha…Les topí zelenou chvojí…
Pták sedí modelem vlastnímu tichu…
Neovroubený, roztřepaný list v nulové poloze
tuší slovo tak těžké, že by je musela odnést
neudržená kniha…
i nejdelší báseň světa
zůstává při názvu a její konec chybí.
Ale ten, kdo už ji začal a neví jak dál,
měl by se vrátit k prvnímu verši.

Aktualizováno Úterý, 07 Prosinec 2010 13:11

 

Marina CVETAJEVOVÁ

Společnost Mariny Cvětajevé nabízí na svých stránkách řadu zajímavých informací:

http://www.marinacvetajeva.org/cz/index.html

 

Letní speciál: Dopis Marině Ivanovně Cvetajevě
14.07.2007 10:59 | Martin Jára
Ruská básnířka Marina Cvetajeva za svého života vedla rozsáhlou korespondenci. Proto jsem její portrét pojal jako dopis.
 
 
Marino Ivanovno,
oslovuji Vás z dálky větší než moje vlastní paměť, ba ještě větší než paměť několika generací. Zdravím Vás z Prahy, kterou jste měla tak ráda. Ale, Vy mi možná nerozumíte…  

Izvinite, Marina Ivanovna, ja zabyl, čto Vy, chot´ja i  perežila tri goga v Čechii, ne izučila naš jazyk, govorjat – nechotela… Sejčas ponimajete? Net? Obidno. A možet byt´, pričina ne  v jazyke, a v nastrojenii. Podoždite, požalujsta…

Zkusím být, Marino Ivanovno, prostě víc Vám nablízku nebo přesněji co nejblíž za Vámi. Jako chodec, který Vás – po Praze i okolí – sice velmi opožděně, ale tím více opatrně a uctivě následuje.  

Nejdříve Vás vidím na  Hlavním, dnes Wilsonově nádraží. 1.srpna 1922 sem přijíždíte s dcerou z Berlína. Kromě Vašeho manžela Vás vítá i jeho přítel, Konstantin B.Rodzevič. Už tušíte, že bude Vaším l´homme fatal?  

O manželovi jste básně ani deník nepsala… První noci spíte u jeho známých v Praze. Pak společně putujete do vesnice Nový dvůr – sám nevím, kde vlastně je. Je Vám v pokoji u lesníka těsno – a tísnivě. Ale možná Vás ná-sleduji až příliš bedlivě…

Pravda je, že během příštích tří let vystřídáte sedm obydlí. S výjimkou vily na Smíchově, ve Švédské ulici, č.p. 1373 – pamatujete na ten balkón? – jste bydlela ve vesnicích kolem Prahy. Zpravidla nuzně, ač chvílemi šťastně, ale o tom později.

Neboť nejvíc doma jste byla v Praze. Vzpomínáte, co jste o ní napsala? „Praha je bytostně to město, kde jenom duše váží. Miluji ji, nejvíc po Moskvě… pro její pokrevnost se mnou.! Je spletitá, a má tak mnoho duší.“ Víte, myslím si, že i Vy jste byla spletitá. V literárních kritikách – dobových i dnešních - se o Vás píše, že jste měla „složitý charakter“. (Vsadím se ale, že Vám to nevadilo a nevadí…)

Proto jste si také Prahu mohla přivlastnit. A vidět a dokonce pojmenovat některá místa po svém. Pod Vaším pohledem se z Vltavy stala Lethé. Zahrady, které stoupají od řeky směrem k Hradu a větví se směrem k Petřínu či Belvederu, byly pro Vás zahradami Semiramidinými. Stavební kámen Chrámu svatého Víta září jako sníh, proto to podle Vás byl Svatý Jiří pod Sněhem. Nejsměleji jste však naložila s jedním kopcem a s jednou sochou.

Petřín je pro Vás horou. Možná jste nevěděla, že ten vrch už dávno před Vámi proslul jako území milenců. I Vaše Poéma hory horuje za lásku – zároveň však netají její hořkou chuť, její  hoře. Můžu Vás citovat:„Ne, vášeň není není jen klam a mam, zkus k ní však kouli přikovat! Kdyby tak tato zem dala nám jako prosťáčkům milovat!“

Málokdo Vám rozuměl. (Sotva jste ale mohla čekat, že by si někdo z tribunálu ruské literární emigrace zadal s básnířkou, která se narušuje kánony poezie a společenského života.) Nejbližší bytostí byl kamenný rytíř zpod Karlova mostu. Bruncvík, „strážce na šploucháním věků“ se stal vaším přítelem,  andělem strážným, mystickým dvojníkem. Na podobu jeho a své tváře jste se tak upnula, že se Vám stal „symbolem věrnosti sobě (ne jiným)“. 

Rytíř i hora stojí na svých místech. Praha si Vás pamatuje. Ač Vás často neviděla… Prý jste se do ní dostala jen párkrát za měsíc. Bydlela jste totiž většinou za jejími hranicemi. Vybavíte si zvláštní jména oněch vesnic? Jíloviště, Zbraslav … a ovšem Všenory (za Vás ještě Dolní či Horní Mokropsy). Právě tam jsem se nedávno vydal Vás hledat. Izvinite, že teď budu psát budu psát méně vzletně a dost místopisně. 

Vlak tady pořád staví. Nádraží se moc nezměnilo. Možná směr některých cest a chodníků také ne. Kdybyste šla od nádraží doleva nahoru, přišla byste k místní knihovně. Tam byste našla nejen pár svazků své poezie a odborných knih o sobě, ale i paní knihovnici, která má pověst i erudici zdejší průvodkyně. 

Dobře ví, kde jste ve Všenorech bydlela i pobývala. Z knihovny by Vás vedla doprava dolů, pak zatočila doleva nahoru a prošla mezi vilami, zamýšlenými původně jako lázeňské domy,.  až k vile Boženka, ano, tam, kde jste přátelům po večerech četla své verše. Boženka, kterou  postavil majitel všenorského zámku pro své dcery, je impozantní a  krásně opravená vila. Ale to Vy sama víte…

Také víte, kam průvodkyně míří potom. Pár set metrů nad Boženkou stojí po levé straně dům – dnes spíš jeho torzo - kde se narodil Váš syn! 1.února 2005, v poledne, venku zuřila vánice. Z úcty a lásky k Pasternakovi, s nímž jste vedla korespondenci, jste mu chtěla dát jméno Boris, ale pak jste ustoupila manželovi a pojmenovala ho Georgij, prý i na památku krále Jiřího z Poděbrad.  Čekal jsem, jestli na mne vyhlédnete z podkrovního okna. Jistě, není přece zima, ale léto… A navíc přišla  pořádná průtrž mračen.

Po deštníkem se s průvodkyní vracíme ke knihovně. Dostávám popis cesty ke dvěma domům, kde jste také žila. Déšť slábne Jenže záhy zesílí natolik, že se schovám pod strom.

Myslím na Vás. Na ženu, která po první světové válce zůstala sama v Moskvě se dvěma dětmi, která zažila smrt jednoho z nich, která se vydala za svým manželem do Evropy a do Čech, která byla zvyklá na život v bohatství a pak (ve Všenorech) si musela chodit pro vodu,  která zakládala a vyžadovala absolutní vztahy, která přestala být publikována v roce 1928, která ale deset let poté – popuzena okupací Československa napsala Verše Čechám, která se nakonec vrátila do Ruska, myla tam nádobí a ve svých 49 si sama vzala život… Já vím, to už není místopis, jen letní sen o Vašem životě. 

Přestalo pršet. Ještě stačím doběhnout ke kostelu – prý jsou zde hroby místní ruské emigrace.Mohl bych hledat Vaše dva další příbytky, ale nestihl bych vlak… Izvinite. 

Ve vlaku jsem přemítal, zda se omluvit i za to, že ve Všenorech, ba ani  v Praze na Vás zatím není žádná zjevná památka. V Lausanne visí na domě, kde jste se bydlela v letech 1903-4, tedy ještě jako dítě, pamětní deska… Chtěla byste ji mít i v Čechách? Mohla by prý ležet u jednoho ze všenorských obydlí. Jak Vás znám, kdybyste měla odpovědět, odsekla byste:„Ne nado“. Možná by Vás, Marino Ivanovno, spíš potěšilo, že do Všenor za Vámi v minulých letech přijela překladatelka ze Španělska či autobus japonských turistů.  

Nebo byste mohla mít radost z toho, že ve Vašich Čechách dnes žijí básnířky, které mají Vám podobný rukopis – úsečný i úsporný, napěchovaný významy, s údery i zámlkami.. Posuďte sama.

Jana Štroblová, Vaše překladatelka, ve sbírce Torza svého času napsala: „Stesk a stisk… Závrať tu / hledá v tmě vývratí,/ přes bludné kořeny / zlatý klíč k návratu“. 

Žena, která si říká Radůza a radši zpívá než mluví, se dotýká Vaší hory: „Na hoře hora ledová/ ja na té hoře ledu / dvě malá srdce přikovám /  na cípku nebe vpředu… Čekala hora, čekám já / v té hoře malá tečka /  než sama překonám / než sama sebe přečkám…“

Marino Ivanovo, Vy držíte zlatý klíč k návratu a sama sebe jste přečkala . Jak jste si ostatně předpověděla: „Současné není jen to, co dobu překřikuje, ale občas i to, co ji přemlčí.“ 

Zatímco jsem o Vás přemítal, vlak přijel na totéž nádraží, kde jste v roce 1922 vysedala z vlaku od Berlína. A kde jste si, končíc po třech letech českou kapitolu, zapsala: "´Račte dále,´ Mám strašně ráda ten pokřik průvodčích, krutý i tvořivý – jak život. To křičí on sám – skrze průvodčí Račte dále – ale kam? Wilsonovo nádraží – kam?“

Do Paříže přece! Že Vás ve Francii čeká jen větší izolace a deziluze, o tom jste ještě nevěděla. Možná jste však tušila,. že na Čechy budete ráda a teskně vzpomínat. Teď se ale nenechte zdržovat. Už Vás nenásleduji ani ne-sleduji (ano, české „sledovat“ obsahuje ruské „sled“ = stopa).  Loučím se s Vámi. Poklona. Au revoir, madame Tsvetaeva! 

Pardon, ještě něco: mám vyřídit, že ve Všenorech čekají na nástupišti Vaši přátelé, chtějí Vám zamávat…

S úctou Váš  
M.J.


pro gitU a hlavně pro Marinu Cvetajevu napsal Martin Jára (uveřejněno se souhlasem autora)

 

Zdena Braunerová, ak. mal.

9. 4. 1858 - 23. 5. 1934

Výjimečná žena, malířka a grafička, která se jako první žena v Čechách rozhodla živit výtvarným uměním a  tomuto rozhodnutí podřídila celý život. Narážela na nepochopení tehdejší české společnosti včetně vlastní rodiny, dokázala však prosadit svou.

Všenory občas navštěvovala.

Aktualizováno Úterý, 07 Prosinec 2010 13:09  


Brauner Hellmuth V.

Autor publikace Všenory v minulosti blízké i vzdálené. Všenory: Spolek pro zvelebování Všenor, 1937. Publikaci je možno si vypůjčit ve  Všenorské knihovně.

V publikaci autor vyznává svou lásku ke Všenorům:

Každé místo, byť sebe nepatrnější a opuštěnější, má svoji historii a tradici, dějinný vývoj,
který jest cestou a ukazovatelem, jíž braly se pokolení za pokolením, zanechávajíce zde stopy,
zřetelné tak dlouho, pokud se neztratí našemu účastenství a lásce.

Mimořádně silný vliv na něho měla jeho prateta, ak. mal. Zdena Braunerová. Mezi místa pobytu Dr. Braunera patřily i Řevnice. Vzpomínky Vladimíra Hellmutha – Braunera „Paměti rodu“ byly vydány v roce 2000 a  jsou ve fondu Všenorské knihovny.

Aktualizováno Pondělí, 06 Prosinec 2010 22:39