Aktuální počasí

Počasí dnes:

20. 6. 2018

poloj

Bude skoro jasno až polojasno. Denní teploty 26 až 30°C. Noční teploty 17 až 13°C.

Přehrát/Zastavit Další

Náhodné foto

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Pozdrav ze Všenor, před r. 1900

Návštěvnost

Návštěvnost:

Počítadlo přístupů

Navigace

Obsah

logo

 

 

Z kultury v okolí :

program kina v Řevnicích

 

Co je nového u nás ?

GDPR nahrazuje od 25.5. 2018  současnou právní úpravu ochrany osobních údajů v podobě směrnice 95/46/ES a související zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Všenorská knihovna a Informační centrum Berounka zpracovává jako správce osobní údaje v rozsahu a v souladu s účelem uvedeným v Knihovním řádu.

Zahajujeme

Bookstart - S knížkou do života 26.5. 2018, 14:00
Sál Vladimíra Holana, budova Obecního úřadu Všenory
při příležitosti Vítání občánků

Projekt Bookstart, v českém prostředí pojmenovaný S knížkou do života, je mezinárodní iniciativa, do níž se zapojují všechny typy knihoven na daném územním celku, aby plnily jednu z nejdůležitějších, ale v dnešní době zatím velice málo rozšířených funkcí – knihovny se zde snaží o to, aby zapojily aktivní rodiče a seznamovaly společně s rodiči ty nejmenší čtenáře s knihou a nepřeberným množstvím příběhů (a informací) v ní.

bookstart_logom.jpg

 

 

Nový propagační leták

Knihovna1

knihovna2

 

Vytváříme Zlatý fond české a světové literatury

Naše čtenářky a čtenáři mají samozřejmě rádi knižní novinky. Ale knihovní fond obsahuje řadu kvalitních knih českých i světových klasiků, které se rovněž půjčují, i když ne tak často jako nové knihy. Rozhodli jsme se vytvořit náš Zlatý fond klasiků, který stavíme mimo řadu beletrie na nejvyšších regálech dle autorů. Podařilo se nám tak zachovat hodnotné knihy a uvolnit místo pro nové.

 

Co se u nás událo

18. geologická vycházka – jaro 2018

Letošní jarní geologická vycházka se uskutečnila 14. dubna a zavedla účastníky do oblasti mezi Koněpruskými jeskyněmi a Koukolovou horou. Horninové prostředí je tu budováno převážně vápenci z období svrchního siluru až středního devonu (před 420 až 390 miliony let). Silurské vápence se usazovaly ve vrcholových partiích podmořských sopek v tzv. Rheickém oceánu, který od sebe odděloval dva velké kontinenty: Laurussii na severu a Gondwanu na jihu. Nadložní devonské vápence se ukládaly v tropickém klimatu, v poměrně mělkém moři s bohatou faunou, která se koncentrovala kolem útesů. Tento dávný příběh se odehrával na jižní polokouli, někde mezi 25. a 30. rovnoběžkou. 
V mnohem pozdější době – v třetihorách – se zvrásněné vápence dostaly vlivem dlouhodobé eroze k povrchu a ve čtvrtohorách Berounka spolu s přítoky vymodelovaly krajinu do dnešní podoby. Mezi sochařská díla přírodních procesů patří Jelínkův most, strmé Kotýské stěny se „sloními hlavami“, Aksamitova brána a samozřejmě také jeskyně, kterých se v této oblasti nachází mnoho, a které poskytovaly přístřeší našim pravěkým předkům. 
Na přelomu 19. a 20. století se do vápenců mezi Tetínem a Koněprusy ve velkém zakously nástroje lidí. Vznikající lomy byly propojeny malodráhou. Od konce 50. let se masivní těžba vápence soustředila na koněpruskou oblast: Vznik velkolom Čertovy schody-západ (od 1958), Plešivec (1983-1993), Čertovy schody-východ (od 1993). 
Na Koukolově hoře jsme vzpomněli na strasti ranně křesťanského mučedníka sv. Blažeje, který je vyobrazen v kapli na samém vrcholu. Kotýské vápence, které budují vrchol Koukolovy hory, skrývají v puklinách písky třetihorního stáří. Doposud se nepodařilo vysvětlit, kde se vzaly v takové nadmořské výšce, když běžně se vyskytují o zhruba 70-100 m níže (u Hořovic, Berouna, Všenor, Černošic). Máte-li nápady, jak rozlousknout tento rébus, můžeme si o tom pohovořit během další geologické vycházky, kterou plánujeme na říjen. 
 
Na viděnou se těší 
Filip Stehlík, průvodce
Mgr. Alena Sahánková, knihovna Všenory

SLAVNOSTNÍ PODVEČER

u příležitosti 125. nedožitých narozenin Mariny Cvětajevové a ročního výročí otevření Centra Mariny Cvětajevové ve Všenorech - 5.11.2017

 

17. geologická vycházka, Třebotov – Solopisky – Černošice, 14.10.2017

Máme za sebou další „plavbu“ silurským a devonským oceánem. Více než třicetičlenná skupina milovníků přírody se sešla 14. října v 10 hodin v Třebotově, aby se za slunného dne vydala krajinou podzimních barev vstříc dobrodružstvím, která se odehrála v dávné geologické minulosti před 400 – 430 miliony lety. Co se za těch třicet milionů let stalo? Pojďme si to v krátkosti připomenout. Na rozdíl od vycházky, která vedla proti proudu času (a trvala téměř 7 hodin), se v této vzpomínce budeme držet chronologie a začneme ve spodním siluru… 

V siluru se Barrandienská oblast nacházela na dně širého moře. Z mořského dna až k hladině postupně rostly vulkány. Kolem jejich vrcholů v prosvětlené zóně se vytvořily ostrůvky života a vznikaly tu vápence. Ve spodním siluru však převládaly hlubokomořské bahnité usazeniny, ze kterých pak vznikly břidlice. V břidlicích se hojně zachovaly zbytky graptolitů: zajímavých živočichů, kteří vytvářeli kolonie těsně spojených schránek; jejich fosilní zbytek pak připomíná pilový list s jemnými zoubky (rhabdosom), přičemž každý zoubek (theca) byl domovem jednoho živočicha obskurních tvarů. Snad každý účastník našel několik exemplářů graptolita v břidlicích liteňského souvrství na odkryvu v Solopiskách. 

Útvary geologické historie silur a devon mají svou mezinárodně uznanou hranici na lokalitě Klonk u Suchomast. Pro naše výletníky byl výrazným předělem mezi těmito útvary oběd v hostinci U Valtrů v Solopiskách, kde jsme na jídlo čekali přes dvě hodiny. Ale protože počasí bylo výtečné, děti dováděly před hospodou a uvnitř se zpívaly dětské šlágry za doprovodu foukací harmoniky, dobrá nálada vydržela. Barrandien se zatím posunul směrem k severu do tropického pásma, a tak jsme během devonské část naší vycházky mohli studovat různá vápencová souvrství, která vznikala v prostředí podobném dnešnímu Karibiku. V hlubokém údolí Švarcavy jsme si vysvětlili vznik chemogenních sladkovodních vápenců – pěnovců. Došlo i na aktuální problematiku zásobování Solopisk pitnou vodou. Na lokalitě Pekárkův Mlýn jsme mohli detailně sledovat následky globálního vzestupu hladiny moře (dalejský event) před 400 mil. lety. Tato událost se do horninových vrstev zapsala jako postupný nárůst zastoupení břidlic na úkor vápenců; vápence nakonec úplně vymizí. Tato lokalita je světového významu a místní zkameněliny popsal již Barrande r. 1865; poslední mikropaleontologický výzkum byl publikován v prestižním odborném časopise v dubnu 2017. 

V mělčích částech moře sedimentovaly tmavě červené třebotovské vápence, které jsme si prohlédli v malých úlomcích ve výkopu v Třebotově. V Třebotově stojí za povšimnutí zrekonstruovaná tvrz, která však neslouží k prezentaci historických reálií, ale ke komerčním účelům. Současný interiér tvrze, která byla na začátku milénia ruinou, si můžete prohlédnout na webových stránkách. 

Děkujeme za všem, kteří s námi putovali dávnými časy, a těšíme se na jaře roku následujícího. Na shledanou! 

 

Filip Stehlík, průvodce

Mgr. Alena Sahánková, knihovna Všenory

 

Rozšířili jsme prostor pro děti a mládež. Jak se nám to podařilo ?

Knižní novinky pro dospělé čtenáře jsme přestěhovali do čítárny, a tak jsme přenechali náš celý svět novinek  jen dětem a mládeži.

knižní novinky

 

knižní novinky

28.9. 2017 jsme otevřeli Všenorskou knihovnu Na Návsi na posvícenském Jablkobraní.

stánek

Náš stánek byl v obležení. Měli jsme trhák, novou upomínkovou pohlednici s restarovanou sochou sv. Václava před kostelem sv. Václava a placku s památným dubem, neoficiálním symbolem Všenor. Zájem byl o Příběh sochy, o malované mapy okolí Prahy.

Náš host, Pavel Buchtele ze Státního archivu Praha - západ, oblastního archivu v Dobřichovicích, vystavil na našem stánku originály školních kronik a osobně odpovídal na dotazy zájemců o kroniky.

 

SAM_1878.jpg

Nově instalovaná socha sv. Václava

před kostelem  sv. Václava  ve Všenorech

Foto Jan Maget

 

Slavnostní odhalení sochy sv. Václava

Mnohaměsíční  úsilí vyvrcholilo 28. září 2017 slavnostním odhalením restaurované sochy sv. Václava.

Hudebním vystoupením zahájili slavnost Andrea & Sean. Starosta Zdeněk Seidler pronesl úvodní slovo.   Socha sv. Václava byla poté  slavnostně posvěcena P. Robertem Hanačíkem. Sv. Václava oslavily i děti z mateřské školy zpěvem a Monika Černošková uměleckým přednesem básně.  

 

Hlavní aktér, sochař Petr Váňa, který sochu restauroval,  zajímavě vyprávěl o procesu, kterým socha prošla, než se změnila z původní šedivé barvy do pískovcové. A nejedná se jen o změnu barvy ! Eva Tomisová přečetla „Příběh sochy“, který byl pro zájemce k dispozici na stánku Všenorské knihovny.

 

Původně jsme si mysleli, že sochu jen přemístíme,  ale sochař a restaurátor Petr Váňa, kterého jsme požádali o pomoc, nás vyvedl z omylu. Sochu je třeba restaurovat. A měl pravdu. Sv. Václav po  jeho odborném zásahu maximálně získal.

 

Praporec, který sv. Václav má,  není originál, ale kopie vytvořená Janem Magetem. Originál je uložen prostorách Všenorské knihovny.

 

Pro sochu bylo třeba postavit podstavec. Vizualizace umístění sochy a podstavce je rovněž dílem Jana Mageta.  

 

Na podstavci je nápis, který zdobil původní podstavec  ŽIJTE V LÁSCE !  BUĎTE SVORNI!  Pro nový podstavec jej zhotovila Eliška Váňová. Původně byl nápis zcela jiný, historii vzniku i zániku prvního nápisu na podstavci známe. Je součástí  vyprávění Příběh sochy, který na stránkách Všenorského zpravodaje zveřejňujeme.

 

Na slavnost  navázala komentovaná procházka po Horních Mokropsích  (od roku 1951 součásti Všenor).

Všenorské posvícenské Jablkobraní

Prostranství Na Návsi se 28.9. 2017 proměnilo v posvícenský rynek se stánky s  občerstvením, včelími produkty a dalšími zajímavostmi.  Byl  zde i stánek obecního úřadu, který nabízel po celé odpoledne zdarma kávu a koláčky ! 

Uprostřed návsi bylo  postaveno podium, kde např. vystoupili v jazzovém triu bubeníka Josefa Vejvody všenorský rodák Ondra Štajnochr – kontrabas a pianista Kryštof Marek z Jíloviště (držitel Českého lva 2016 za hudbu k filmu Masaryk). Trio doprovodil  všenorský jazzman Jiří Stivín,  kterého snad není třeba více představovat.

V kapele Bizarre Band zahráli dva “dobřichovičtí sousedé” - Dušan Goláň Navařík a František Otakar Kukula, oba vystupující též v duu Kluci v akci.

Dětský sbor Mifun vedl všenorský učitel hudby Jiří Polívka. Nechybělo  Kukadýlko.

Slavnost  byla zakončena taneční zábavou  s kapelou Trombenik. Posvícenský festival jablek nabídl spoustu aktivit pro děti i dospělé, mimo jiné soutěž o nejlepší jablečný koláč, do níž bylo  možné se přihlásit se svým oblíbeným receptem.

Na začátku byl nápad manželů Goláňových. Jejich spolupráce s Andreou Hrubou a Lucií Kukulovou z Dobřichovic přinesla své ovoce. Za Všenory se přípravy zúčastnily především Martina Stará,  Erika Zajícová a Alena Sahánková. Poděkování patří všem organizátorům, účinkujícím, nadšencům na stáncích a v neposlední řadě vedení obce a všem co na Jablkobraní přišli.

 

Příběh sochy sv. Václava

Socha sv.  Václava od sochaře a restaurátora Čeňka Vosmíka je součástí parku Teyrovských, voluptuáru, který  vybudoval  v letech 1926 a 1927   Ing. Edmund Teyrovský, majitel pražských čistíren a barvíren dle návrhu architekta Aloise Dlabače.

 

Ing. Edmund Teyrovský

Voluptuár, park rozkoší a potěchy  o velikosti 4 hektarů, kde  se nacházely sochy, drobná slohově pestrá architektura i větší stavby, byl zajímavý i po stránce botanické. Měl  rovněž vlastenecký obsah. Díváme-li se na tuto krásnou sochu, napadne nás, že na začátku musel být  sochař, který ji vytvořil. Na úplném začátku však  byl malý chlapec, synek Edmunda Teyrovského, Edmund Ivan Teyrovský mladší.

Čteme z  jeho vzpomínek, které pro Všenory napsal: „ Když jsem se v roce 1921 narodil na Vinohradech, tehdejší lékař řekl otci: když tady v tom kouři budete bydlet, tak toto dítě Vám brzy umře“ Otec se zeptal lékaře, co navrhuje a on řekl, že hodně Pražáků staví vily ve Všenorech, Horních Mokropsích a Řevnicích. Otec zvolil Horní Mokropsy a pronajmul část vily Libuše.“

V roce 1924 byla dokončena pro rodinu Teyrovských  Kulatá vila od architekta Aloise Dlabače.

„Asi v roce 1925, otec koupil pozemek sousedící s Kulatou vilou od drogeristy Rambouska. Přebytečnou hlínu z tohoto pozemku vyváželi na silnici pod vilou. Když pak nastaly deště, utrhlo se asi půl silnice a hlína se sesula dolů. Tamější občané vinili otce. Architekt Dlabač řekl: Co byste se s nimi hádal, kupte to a postavíme opěrnou zeď a monumentální schodiště“.

Tak vzniklo monumentální schodiště se sochou Jana Žižky. Následovaly další sochy, stavby. Čeněk Vosmík,  český sochař a restaurátor, který  studoval Akademii výtvarných umění ve Vídni v mistrovském ateliéru Edmunda von Hellmera, vytvořil   pro  voluptuár  v Horních Mokropsích  4 figurální plastiky slavných českých osobností: sv. Václav,  Mistr Jan Hus, Jan Amos Komenský a jezdecká socha Jana Žižky.

Podle odborníků Husitského  muzea v Táboře je socha Jana Žižky  čtvrtá známá jezdecká socha Jana Žižky u nás.   Sochu  Mistra Jana Husa je možné vidět v horní části bývalého parku, nad silnicí,  blízko plotu. Socha Jana Amose Komenského již neexistuje. Na poslední z nich, sv. Václava, se nyní díváme. Sochy byly odlity z betonu a částečně vyztuženy. Vlivem povětrnostních podmínek jsou různě poškozeny, zvláště jezdecká socha Jana Žižky. Po rozparcelování voluptuaru  zůstaly na soukromých pozemcích majitelů jednotlivých pozemků.

 

Socha sv. Václava měla to štěstí, že se dostala do rukou restaurátorovi, Petrovi Váňovi.  Náš sv. Václav je přesná kopie Vosmíkovy sochy z r. 1906, umístěné na spodním konci zábradlí hradní rampy u Kajetánky (spodní část bývalé kaple P. Marie Einsiedelské). Osud této sochy, konkrétně podstavce, na kterém stojí, je také zajímavý.

Václav Rybařík v článku Pražské kamenné sochy sv. Václava píše:  „Sochu  na náklad světícího biskupa svatovítské kapituly Františka Krásla vymodeloval sochař Vincenc (Čeněk) Vosmík a v roce 1906 z hořického pískovce vysekala sochařská škola v Hořicích. Původně zde stávalo sousoší sv. Ludmily, zhotovené kolem roku 1730 v dílně Matyáše Brauna. To bylo ale po povodni v roce 1784 přeneseno na Karlův most, na místo povodní částečně poškozeného sousoší sv. Václava se dvěma anděly. Samotná socha sv. Václava z tohoto sousoší byla i se střední částí podstavce naopak přenesena sem na zábradlí rampy. V březnu 1906 pak byla tato socha  přemístěna do Lapidária Národního muzea, ale podstavec ponechán. Byl postaven na novou část zábradlí z kvádrů žehrovického pískovce a na něj (s přetesanými  nápisy) osazena nová Vosmíkova socha. Ta je mj. zajímavá  tím, že na rozdíl od většiny svatováclavských soch kníže (zřejmě s přihlédnutím k prostorovým dispozicím místa)  drží korouhev v levé ruce a štít přidržuje pravou.“

Zdroj: http://www.revuekamen.cz/prazske%20sochy%20sv%20vaclava.htm

Vraťme se k  Voluptuáru a jeho pokladům. Akademický sochař a restaurátor Vojtěch Pařík  napsal článek Poklad ve Všenorech, z něhož citujeme:

„Ve Všenorech bylo vytvořeno ve dvacátých letech dílo, které mělo za cíl pomoci zvednout poničené sebevědomí malého národa a poukázat na to, že máme vzory, které nás mohou vést k nadčasovým hodnotám. To, že se máme inspirovat vlastními velikány ducha, platí i dnes.

Už jen prostý fakt, že jezdecká socha Jana Žižky je měřítkem největší, ukazuje, jak autoři chtěli vyzdvihnout i nutnost ochrany toho nejlepšího, co naši předkové vložili do pokladnice evropské kultury, a to i za cenu nasazení vlastního života.

Na tomto gigantickém projektu, který stál hodně peněz, nejsou samozřejmě sochy provedeny v kameni či bronzu a vůbec není namístě je srovnávat ve stupnici ryze sochařských hodnot s jinými. Samozřejmě Kafkův Žižka na Vítkově či Myslbekův sv.Václav mají každý detail vyřešený do absolutna. Tady ve Všenorech je třeba upřít pohled na celek a nechat se vést záměrem autorů. Nejedná se jen o dekorativní ztvárnění plastik umístěných ve složitém terénu, ale také o apel, který nesmíme přehlédnout. Umění má pomoci odkrývat v našem nitru touhu po dobrém a ne hledat vlastní slávu v šokující originalitě za každou cenu. Cena areálu je právě v tom, že při správné prezentaci bude působit výchovně.“

 

Jak se to přihodilo, že máme sv. Václava zde, před kostelem?

Sochu darovali obci Všenory manželé Dvořákovi, kteří ji získali při koupi domu.  Restaurování sochy se ujal sochař a restaurátor Petr Váňa.  Začátkem dubna 2017 byla socha sejmuta  Petrem Váňou a Tomášem Váňou  s podstavce a Jiří Boháč ji pomocí jeřábu přenesl  na nákladní auto, aby mohla být  převezena do ateliéru Petra Váni. Nebylo to  jednoduché.  Cementové cihly pod sochou byly  velice kvalitní a nebylo lehké  je odsekat. 

Foto Jan Černý

Zatímco byla socha restaurována, před kostelem sv. Václava byl postaven podstavec s nápisem vytvořeným Eliškou Váňovou. Autorem vizualizace umístění sochy před kostelem sv. Václava je Jan Maget, který rovněž vytvořil kopii praporce.   Složitý transport sochy dojednal Václav Štěch z kulturní komise.

 

Na podstavci je nápis,   který zdobil  původní podstavec:  ŽIJTE V LÁSCE ! BUĎTE SVORNI !   Byl tam vždy? Ve vzpomínkách Edmunda Teyrovského mladšího jsme vyčetli, že tomu tak není.

„Začátkem války matka byla zavolána na gestapo. Na podstavci sochy Svatého Václava dal otec napsat z jedné sloky motlitby k sv. Václavu: "Sv. Václave vyžeň Němce cizozemce a nedej zahynouti nám ni budoucím". Tato reakce mého otce byla na urážející nápis na vile v Chebu: Zlých psů a Čechů se chraň!". Otec byl kolem roku 1930 souzen, ale prohlásil, že svůj nápis odstraní, jakmile nápis v Chebu bude smazán. To se nestalo, a tak nápis zůstal.

Matka po příchodu Němců dala slovo Němce vymazat, a tak gestapákovi namítala, že tam není slovo Němce, a ti stejně nejsou v Čechách cizozemci, neb sem přišli na tisíc let. Gestapák řekl, celý nápis smazat a nehrajte si se mnou.“

Na zdi pod místem, kde sv. Václav stával,  je napsáno:  Pomoci tvé žádány, smiluj se nad námi, utěš smutné, otžeň vše zlé, svatý Václave.

V Pamětní knize Obecné školy v Mokropsích je nalepen výstřižek z neoznačených novin, na kterém stojí: „Těsně do silnice, na svahu nad nízkou tarasní zdí uprostřed obce H. Mokropes z loubí zahradní zeleně,  bělá se od 6. července (1926) vysoká kamenná postava Mistra Jana Husi, dílo akademického sochaře Čeňka Vosmíka. Hus zachycen v postoji kazatelském, levicí přidržuje na srdci Písmo. Inž. E. Teyrovský, který sochu vzbudoval svým nákladem, cítil potřebu vysvětliti, proč ji vztyčil proti starší, také jím vybudované soše svatého knížete Václava, rovněž dílo sochaře Vosmíka. V knížeti Václavovi vidí lidovou představu národní jednoty a státní myšlenky, jak sílila národ po věky a která se vtělila v pověstech v jeho obraz jako vůdce blanických rytířů, právě tak jako v Husovi vidí největšího reprezentanta  českého národního ducha a jeho snah … Obě postavy akcentoval, vytvořeny jsou mistrem Vosmíkem, jak vidí je ve svých představách česká duše…“

Blíže si o parku Teyrovských povíme na vycházce po Horních Mokropsích, která bude následovat po této slavnosti.

Přejeme si, aby sv. Václav zdobil prostranství před kostelem sv. Václava a aby nesl poselství Ing. Edmunda Teyrovského, Aloise Dlabače, Čeňka Vosmíka a dalších osobností.

Ráda bych za kulturní komisi poděkovala panu starostovi ing. Zdeňku Seidlerovi, vedení obce, Janu Magetovi, Petrovi Váňovi, Elišce Váňové, všem členům kulturní komise, Václavovi Štěchovi, Milanovi Sahánkovi, Igorovi Krokovi  a Jiřímu Boháčovi. Všichni se společně zasloužili o to, že jsme se tu dnes mohli takto sejít.

Za kulturní komisi:  Alena Sahánková

 

 

            Park ve třicátých letech 20. století

 

 

 

 

Máme nové turistické razítko Centra Mariny Cvětajevové a propagační materiály v češtině, angličtině a ruštině.

Turistické razítko pro nás navrhl všenorský ilustrátor a sochař Jan Maget

 logo

K dispozici máme nově turistická razítka Obce Všenory s památným dubem, též navržená Janem Magetem

 

dub1   dub3

 

Památný dub, neoficiální symbol Všenor,  stojí na hranici  bývalých Horních Mokropes   a  původních Všenor .  Od roku 1951 jsou obě obce sloučeny  pod názvem Všenory.   Turistické razítko s Horními Mokropsy  připomíná historické spojení obou obcí.

 

Pozn.

Sloučení bývalých Všenor a Horních Mokropes v jednu obec pod názvem Všenory bylo uveřejněno v Úředním listě čís. 11 z 20. července 1951. Pro obec vzniklou sloučením obcí Horní Mokropsy a Všenory byl stanoven Ministerstvem vnitra  název Všenory.  Názvy sloučených obcí zůstaly  úředními názvy částí nové obce.