VŠENORY vznikly sloučením bývalých Všenor a Horních Mokropes. První historická zmínka o Horních Mokropsích je z roku 1088, kdy král Vratislav II. daroval vyšehradským kanovníkům při dolním toku Mže na okraji brdských hvozdů dvoje popluží a dva rybáře na místě jmenovaném Mokropec, později Mokropsy. Bývalé Horní Mokropsy si ponechaly až do dvacátých let 20. století ráz staré obce. Antonín Profous, autor uznávané příručky k etymologií místních názvů v Čechách, původ jména Mokropsy vysvětluje takto: "Jméno Mokropsy bylo přitvořeno k adjektivu mokropeský, jež naleželo k posměšnému výrazu ´u mokrých psů´ anebo ´s mokrými psy´, srov. příjmení vzniklá ze jmen domů ve středověku, např. Jan od Čápů neboli Čapek byl tak nazýván podle svého domu ´u čápů´".
Místní zajímavosti
Gloriet a výhledy do krajiny.
Stojíte na ostrohu zvaném Na vinici nad původní vesnicí Všenory. Proti nám stoupá hřbet výběžku kopce Červená hlína (467 m n.m), na kterém zahlédneme mezi stromy věžičku hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele, na jeho úpatí pak stojí novobarokní zámek s parkem. V místech pod kaplí pravděpodobně stávala pevnůstka či hrádek, který kontroloval dálkovou stezku údolím Všenorského potoka, které probíhá s levé strany a k němuž na druhé straně spadají prudké zalesněné svahy kopce Kámen (414 m n.m.). Ty jsou dnes součástí Přírodního parku Hřebeny k ochraně přírodě blízkých bučin a smíšeného lesa. Hřebeny jsou výběžkem Brdské pahorkatiny vrchoviny. Vpravo se díváme širokým údolím proti proudu Berounky doprovázeným železniční tratí směrem k Dobřichovicím, s barokním zámkem s kaplí řádu Křižovníků s červenou hvězdou a zcela vpravo vyčnívá věž při románském kostele sv. Martina a Prokopa v Karlíku. Směr trati pak pokračuje ke Karlštejnu, Tetínu a k Berounu. Terasa zcela vpravo nad řekou tvoří okraj Chráněné krajinné oblasti Český kras.
Přírodní a krajinné prostředí místa bylo natolik významné, že když roku 1862 byly Všenory napojeny na železniční trať, začala se vesnice výstavbou novoklasicistních a novorenesančních vil podél Všenorského potoka vzhůru měnit (po Roztokách u Prahy) v druhé významné pražské letovisko. S tím souviselo budování parkového prostředí lázeňského typu, o které má zásluhu místní Okrašlovací spolek a jeho zakladatel, majitel tamního velkostatku, poslanec českého zemského sněmu Jan Nolč (1835 - 1888).
Zdaleka viditelnou krajinou dominantou se roku 1885 stal tento gloriet. Je to okrouhlý chrámek tvořený osmi samostatnými sloupy zastřešený kopulí, odborně římsko-dorský monopteros. Ostroh byl tehdy nazván Jánská výše podle stavebníka Jana Nolče. Roku 1889 získal gloriet přes údolí kompoziční protějšek ve zmíněné novorománské hřbitovní kapli rodiny Nolčů, jehož širší okolí bylo rovněž parkově upraveno.
ak. arch. Vojtěch Storm