O Všenorské knihovně

Z kultury v okolí:

program kina v Řevnicích

Všenorská knihovna na facebooku: 

facebook Všenorská knihovna

Geologická vycházka s geologem a průvodcem Filipem Stehlíkem
22.10.2023. Vycházíme v 10.30 od Horního rybníku ve Všenorech - dětské hřiště u rybníka

Drazí geovýletníci,
zveme vás na podzimní geologickou vycházku, která se koná v neděli 22. října. Sejdeme se v 10:30 na venkovním hřištiu Hořejšího rybníka ve Všenorech a vydáme se ke kapli sv. Jana Křtitele, pak do Černolic, sestoupíme do údolí Všenorského potoka Jílovišťským lesem se vrátíme do Všenor. Seznámíme se s geologickou historií v období ordoviku před asi 450ti mil. let, kdy se ukládaly sedimenty, které dnes budují dominantní Hřebeny. Pod Černolicemi překročíme významné tektonické rozhraní, závistský přesmyk, a dostaneme se do starohor do období před cca 550 miliony let..

Předpokládané ukončení vycházky je v 15 h. Trasa není prostupná pro běžné kočárky, leda pro terénní. Svačiny s sebou.

Na setkání se těší
Filip Stehlík, průvodce
Mgr. Alena Sahánková, Všenorská knihovna, 607263700

Filip Stehlík
tel.: 604 854 166 

Zobrazovat míň

Upravit

Všechny reakce:

11

Co je nového u nás ?

Nově budeme od 26.2. 2023 půjčovat deskové hry. 

Chystáme se na Noc s Andersenem 2023. 

Pokračování Noci s Andersenem – volné sousedské čtení a poslech hudby
16:00 – 19:30
Všenorská knihovna a Literární kavárna Vás srdečně zvou na
volné sousedské čtení a pozpívání s povídáním o knížkách a o životě, které nám
zpříjemní šansony v podání zpěvačky Štěpánky Formánkové a kytarový recitál
Ivany Velčovské.
Budeme rádi, když přijdete posedět a podělit se s námi o zajímavý úryvek či
příběh z knížky nebo ze života, které Vás zahřály u srdce.

Tříkrálová sbírka 2021 trochu jinak

Tříkrálová sbírka je tradiční akcí a největším zdrojem prostředků Farní charity Řevnice. Každoročně se vydává na koledu kolem stovky koledníků. Nyní se zdá, že v roce 2021 nebude možné koledovat v domácnostech a koledy proběhnou spíše na veřejných místech, u kostelů apod.
V každém případě však Tři králové přijdou ve formě „online koledy“ na stráncewww.trikralovasbirka.cz 
Koledovací stránka tam poběží od poloviny prosince do konce ledna. Dárci tedy nepřijdou o koledu, ani o tradiční požehnání.
Příspěvky se budou posílat na celostátní tříkrálový účet 66008822/0800 a ve variabilním symbolu platby bude možné uvést poštovní směrovací číslo konkrétní obce. Výtěžek bude podle směrovacích čísel rozdělen místním charitám.
Farní charitě Řevnice je tedy možné přispět tak, že se do variabilního symbolu uvede PSČ některé z obcí  a městeček na dolní Berounce: Černošic, Všenor, Dobřichovice, Let, Karlíka, Řevnice, Zadní Třebaně a Karlštejna, ale také podbrdských obcí Haloun, Litně, Osova, Osovce a Všeradic i vísek Českého krasu, Mořiny a Mořinky.
Lidé, kteří budou chtít podpořit místní lidi v nouzi, pošlou peníze na jednotný tříkrálový účet a pomocí poštovního směrovacího čísla ve variabilním symbolu nasměrují svůj tříkrálový dar konkrétní charitě.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Všenorská knihovna je přístupna ve
všech svých otevíracích hodinách při zachování následujících pravidel:

Po vstoupení do budovy OÚ (se zakrytým nosem a ústy)  je nutno si dezinfikovat 
ruce.
  
Předem objednané knihy se budou vydávat ve vstupu do knihovny. 

Knihy doporučujeme   před návštěvou knihovny vyhledat v online katalogu 
na adrese: http://katalog.vsenory.cz   a  následně si požadované knihy  
objednat mailem na adrese knihovna@vsenory.cz či telefonicky na čísle  
607 263 700. Pro objednání knihy přímo v katalogu je nutno znát své registrační 
číslo čtenáře.Pokud je nevíte, či potřebujete s výběrem knih poradit,  neváhejte 
se nás zeptat.

   V případě, že nebudete mít knihy výjimečně předem objednané, musíte počítat s tím, 
že budete chvilku čekat, dokud knihy nevyhledáme a nepřipravíme výpůjční lístek.  

Provoz knihovny:
Pondělí 8.00 - 11.00 13:30 - 18.00
Středa 13:30 - 18:00
Sobota 9.00 - 12.00

Všenorské muzeum Mariny Cvětajevové

V březnu 2019 bylo Centrum Mariny Cvětajevové přijato za řádného člena Asociace muzeí a galerií ČR. Bylo tak ohodnoceno dlouholeté úsilí vybudovat důstojné místo pro zachování památky na slavnou ruskou básnířku, její život a dílo.

Zastupitelstvo Obce Všenory schválilo na svém veřejném zasedání 25. 4. 2019 změnu názvu Centra Mariny Cvětajevové, které je od roku 2016 součástí Všenorské knihovny a Informačního centra Berounka, na Všenorské muzeum Mariny Cvětajevové. Tato změna souvisí nejen s přijetím Centra Mariny Cvětajevové do Asociace muzeí a galerií, ale rovněž se záměrem rozšířit zaměření muzea o historii obce Všenory.

Letošní rok přinesl velké změny. Do prostor knihovny jsme přestěhovali muzeum a přestavěly interiér knihovny a otevřeli letní čítárnu. Věříme, že se vám budou provedené změny líbit. V letošním roce uplyne 5 let od převezení expozice Mariny Cvětajevové do Všenor  a v příštím roce to bude 10 let od přestěhování Všenorské knihovny a Informačního centra Berounka do současných prostor. 

GDPR

GDPR nahrazuje od 25.5. 2018  současnou právní úpravu ochrany osobních údajů v podobě směrnice 95/46/ES a související zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Všenorská knihovna a Informační centrum Berounka zpracovává jako správce osobní údaje v rozsahu a v souladu s účelem uvedeným v Knihovním řádu.

ARCHIV

19. geologická vycházka

V sobotu 23. října dopoledne se na autobusové zastávce pod Cukrákem sešla skupinka geologických nadšenců, které ani poměrně chladné počasí neodradilo od plánované procházky do Černošic. Z hlediska geologického času jsme se na zhruba sedmikilometrové trase zatoulali do dob od konce starohor po nedávnou minulost. 

Dověděli jsme se, že vrch Kopanina, na jehož vrcholu se tyčí nepřehlédnutelný vysílač, je budován vulkanickými a vulkanosedimentárními horninami ryolitového složení. Přítomnost těchto hornin nám napovídá, že kdysi dávno (asi před 650 miliony lety) byla tato oblast hluboko pod hladinou oceánu, na jehož dně probíhala bouřlivá sopečná činnost způsobená podsouváním oceánské desky. 

Ušli jsme jen pár stovek metrů a po vulkanických horninách nebyla ani stopa. Přešli jsme tzv. závistský přesmyk (podle oppida Závist nad Zbraslaví), podle kterého se během variského vrásnění vertikálně posunuly horninové bloky. A tak stačilo pár kroků po strmém svahu, abychom opustily starohorní podmořskou sopku a ocitli jsme se na pláži jiného moře, tentokrát prvohorního. Byla to pláž tvořená křemeným pískem, ale za těch cirka 450 milionů let zkameněla v horninu zvanou křemenec. Výchozy v lese severozápadně od Cukráku připomněly účastníkům Černolické skály – a byl to správný postřeh, jsou to tytéž vrstvy. 

Po letošním suchém létu bylo nasnadě zabývat se vodou v krajině: prohlédli jsme si vysýchající prameniště, zatím funkční studánku s pitnou vodou, a rozebírali jsme příčiny vodní eroze, při které v minulosti vznikaly strmé rokle, které ústí pod Kazínem do Berounky. K velkým dílům vodní eroze patří i samotné údolí Berounky, do kterého jsme sestupovali. Štěrkové terasy v různých výškách nad dnešní nivou dokládají postupný, klimatickými změnami řízený proces zahlubování a modelování údolí. 

Na kazínské skále jsme studovali sedimentární vývoj na pobřeží ordovického moře. Naštěstí byla hned vedle tohoto instruktivního odkryvu otevřena stylová hospoda, kde bylo možné si nově nabyté vědomosti utřídit. 

Poslední dva kilometry jsme šli po mladých říčních sedimentech, jejichž příběh se pokoušel rozluštit průvodce geologické vycházky během studentských let. Podařilo se to jen částečně, ale na krátký příběh to vydalo… 

Příště na shledanou! 

Filip Stehlík, průvodce

Mgr. Alena Sahánková, knihovna Všenory

PS: Příště nepůjdeme na vycházku, ale u příležitosti deseti let pořádání těchto akcí posedíme ve všenorské knihovně a uděláme si vzpomínkové a populárně naučné povídání o tom, co jsme za ta léta viděli. 

Vycházka za zajímavými místy Horních Mokropes 18.7. 2018

Trasa začínala před kostelem sv. Václava a pokračovala na náves, kde jsme si povídali o Turyni a kapličce sv. Jana Nepomuckého a poté jsme společně prošli slavnou chatovou osadu Montana a nakonec k železničnímu mostu.

Komentář Alena Sahánková

V chatové osadě Montana

Výstava ke vzniku republiky v roce 1918 Od středy 20. června do konce července 2018 probíhá ve Státním okresním archivu Praha-západ se sídlem v Dobřichovicích výstava ke vzniku republiky v roce 1918. Tato výstava byla předtím umístěna v prostorách Sálu Vladimíra Holana.

Pavel Buchtele, Státní okresní archiv Praha-západ

Autorem známkových aršíků je Jan Maget.

1.Obětem 1. světové války 1914

Den vydání 11.6.2014

Autor Jan Maget, Rytec: Václav Fajt

Ústřední motiv je loučení a míjení. Na pozadí pohledu z výšky je vřava mobilizace a zmatek bojů. Na kuponech je replika známých známek "Přísaha roty nazdar v bayonne

a přísaha a posvěcení praporu české družině v Kyjevě

2. Cesta ke státnosti za světové války 1915

Horní výplatnice: odhalení pomníku Mistra Jana Husa v den 500. výročí upálení

V levém kupónu aršíku - prapor roty Nazdar

Uprostřed hřbitova je kamenný kříž, který je kopií Českého kříže

V levém kupónu je v letecké kukle M.R. Štefánik

V levé spodní části mimo jiné Kramář a Rašín¨

Ve spodní výplatnici je zobrazena válečná Pieta

Nový propagační leták

Vytváříme Zlatý fond české a světové literatury

Naše čtenářky a čtenáři mají samozřejmě rádi knižní novinky. Ale knihovní fond obsahuje řadu kvalitních knih českých i světových klasiků, které se rovněž půjčují, i když ne tak často jako nové knihy. Rozhodli jsme se vytvořit náš Zlatý fond klasiků, který stavíme mimo řadu beletrie na nejvyšších regálech dle autorů. Podařilo se nám tak zachovat hodnotné knihy a uvolnit místo pro nové.

Co se u nás událo

18. geologická vycházka – jaro 2018

Mgr. Alena Sahánková, knihovna Všenory

SLAVNOSTNÍ PODVEČER

u příležitosti 125. nedožitých narozenin Mariny Cvětajevové a ročního výročí otevření Centra Mariny Cvětajevové ve Všenorech - 5.11.2017

Rozšířili jsme prostor pro děti a mládež. Jak se nám to podařilo ?

Knižní novinky pro dospělé čtenáře jsme přestěhovali do čítárny, a tak jsme přenechali náš celý svět novinek  jen dětem a mládeži.

28.9. 2017 jsme otevřeli Všenorskou knihovnu Na Návsi na posvícenském Jablkobraní.

Náš stánek byl v obležení. Měli jsme trhák, novou upomínkovou pohlednici s restarovanou sochou sv. Václava před kostelem sv. Václava a placku s památným dubem, neoficiálním symbolem Všenor. Zájem byl o Příběh sochy, o malované mapy okolí Prahy.

Náš host, Pavel Buchtele ze Státního archivu Praha - západ, oblastního archivu v Dobřichovicích, vystavil na našem stánku originály školních kronik a osobně odpovídal na dotazy zájemců o kroniky.

Nově instalovaná socha sv. Václava

před kostelem  sv. Václava  ve Všenorech

Foto Jan Maget

Slavnostní odhalení sochy sv. Václava

Mnohaměsíční  úsilí vyvrcholilo 28. září 2017 slavnostním odhalením restaurované sochy sv. Václava.

Hudebním vystoupením zahájili slavnost Andrea & Sean. Starosta Zdeněk Seidler pronesl úvodní slovo.   Socha sv. Václava byla poté  slavnostně posvěcena P. Robertem Hanačíkem. Sv. Václava oslavily i děti z mateřské školy zpěvem a Monika Černošková uměleckým přednesem básně.  

Hlavní aktér, sochař Petr Váňa, který sochu restauroval,  zajímavě vyprávěl o procesu, kterým socha prošla, než se změnila z původní šedivé barvy do pískovcové. A nejedná se jen o změnu barvy ! Eva Tomisová přečetla „Příběh sochy“, který byl pro zájemce k dispozici na stánku Všenorské knihovny.

Původně jsme si mysleli, že sochu jen přemístíme,  ale sochař a restaurátor Petr Váňa, kterého jsme požádali o pomoc, nás vyvedl z omylu. Sochu je třeba restaurovat. A měl pravdu. Sv. Václav po  jeho odborném zásahu maximálně získal.

Praporec, který sv. Václav má,  není originál, ale kopie vytvořená Janem Magetem. Originál je uložen prostorách Všenorské knihovny.

Pro sochu bylo třeba postavit podstavec. Vizualizace umístění sochy a podstavce je rovněž dílem Jana Mageta.  

Na podstavci je nápis, který zdobil původní podstavec  ŽIJTE V LÁSCE !  BUĎTE SVORNI!  Pro nový podstavec jej zhotovila Eliška Váňová. Původně byl nápis zcela jiný, historii vzniku i zániku prvního nápisu na podstavci známe. Je součástí  vyprávění Příběh sochy, který na stránkách Všenorského zpravodaje zveřejňujeme.

Na slavnost  navázala komentovaná procházka po Horních Mokropsích  (od roku 1951 součásti Všenor).

Všenorské posvícenské Jablkobraní

Prostranství Na Návsi se 28.9. 2017 proměnilo v posvícenský rynek se stánky s  občerstvením, včelími produkty a dalšími zajímavostmi.  Byl  zde i stánek obecního úřadu, který nabízel po celé odpoledne zdarma kávu a koláčky ! 

Uprostřed návsi bylo  postaveno podium, kde např. vystoupili v jazzovém triu bubeníka Josefa Vejvody všenorský rodák Ondra Štajnochr – kontrabas a pianista Kryštof Marek z Jíloviště (držitel Českého lva 2016 za hudbu k filmu Masaryk). Trio doprovodil  všenorský jazzman Jiří Stivín,  kterého snad není třeba více představovat.

V kapele Bizarre Band zahráli dva “dobřichovičtí sousedé” - Dušan Goláň Navařík a František Otakar Kukula, oba vystupující též v duu Kluci v akci.

Dětský sbor Mifun vedl všenorský učitel hudby Jiří Polívka. Nechybělo  Kukadýlko.

Slavnost  byla zakončena taneční zábavou  s kapelou Trombenik. Posvícenský festival jablek nabídl spoustu aktivit pro děti i dospělé, mimo jiné soutěž o nejlepší jablečný koláč, do níž bylo  možné se přihlásit se svým oblíbeným receptem.

Na začátku byl nápad manželů Goláňových. Jejich spolupráce s Andreou Hrubou a Lucií Kukulovou z Dobřichovic přinesla své ovoce. Za Všenory se přípravy zúčastnily především Martina Stará,  Erika Zajícová a Alena Sahánková. Poděkování patří všem organizátorům, účinkujícím, nadšencům na stáncích a v neposlední řadě vedení obce a všem co na Jablkobraní přišli.

Příběh sochy sv. Václava

Socha sv.  Václava od sochaře a restaurátora Čeňka Vosmíka je součástí parku Teyrovských, voluptuáru, který  vybudoval  v letech 1926 a 1927   Ing. Edmund Teyrovský, majitel pražských čistíren a barvíren dle návrhu architekta Aloise Dlabače.

Ing. Edmund Teyrovský

Voluptuár, park rozkoší a potěchy  o velikosti 4 hektarů, kde  se nacházely sochy, drobná slohově pestrá architektura i větší stavby, byl zajímavý i po stránce botanické. Měl  rovněž vlastenecký obsah. Díváme-li se na tuto krásnou sochu, napadne nás, že na začátku musel být  sochař, který ji vytvořil. Na úplném začátku však  byl malý chlapec, synek Edmunda Teyrovského, Edmund Ivan Teyrovský mladší.

Čteme z  jeho vzpomínek, které pro Všenory napsal: „ Když jsem se v roce 1921 narodil na Vinohradech, tehdejší lékař řekl otci: když tady v tom kouři budete bydlet, tak toto dítě Vám brzy umře“ Otec se zeptal lékaře, co navrhuje a on řekl, že hodně Pražáků staví vily ve Všenorech, Horních Mokropsích a Řevnicích. Otec zvolil Horní Mokropsy a pronajmul část vily Libuše.“

V roce 1924 byla dokončena pro rodinu Teyrovských  Kulatá vila od architekta Aloise Dlabače.

„Asi v roce 1925, otec koupil pozemek sousedící s Kulatou vilou od drogeristy Rambouska. Přebytečnou hlínu z tohoto pozemku vyváželi na silnici pod vilou. Když pak nastaly deště, utrhlo se asi půl silnice a hlína se sesula dolů. Tamější občané vinili otce. Architekt Dlabač řekl: Co byste se s nimi hádal, kupte to a postavíme opěrnou zeď a monumentální schodiště“.

Tak vzniklo monumentální schodiště se sochou Jana Žižky. Následovaly další sochy, stavby. Čeněk Vosmík,  český sochař a restaurátor, který  studoval Akademii výtvarných umění ve Vídni v mistrovském ateliéru Edmunda von Hellmera, vytvořil   pro  voluptuár  v Horních Mokropsích  4 figurální plastiky slavných českých osobností: sv. Václav,  Mistr Jan Hus, Jan Amos Komenský a jezdecká socha Jana Žižky.

Podle odborníků Husitského  muzea v Táboře je socha Jana Žižky  čtvrtá známá jezdecká socha Jana Žižky u nás.   Sochu  Mistra Jana Husa je možné vidět v horní části bývalého parku, nad silnicí,  blízko plotu. Socha Jana Amose Komenského již neexistuje. Na poslední z nich, sv. Václava, se nyní díváme. Sochy byly odlity z betonu a částečně vyztuženy. Vlivem povětrnostních podmínek jsou různě poškozeny, zvláště jezdecká socha Jana Žižky. Po rozparcelování voluptuaru  zůstaly na soukromých pozemcích majitelů jednotlivých pozemků.

Socha sv. Václava měla to štěstí, že se dostala do rukou restaurátorovi, Petrovi Váňovi.  Náš sv. Václav je přesná kopie Vosmíkovy sochy z r. 1906, umístěné na spodním konci zábradlí hradní rampy u Kajetánky (spodní část bývalé kaple P. Marie Einsiedelské). Osud této sochy, konkrétně podstavce, na kterém stojí, je také zajímavý.

Václav Rybařík v článku Pražské kamenné sochy sv. Václava píše:  „Sochu  na náklad světícího biskupa svatovítské kapituly Františka Krásla vymodeloval sochař Vincenc (Čeněk) Vosmík a v roce 1906 z hořického pískovce vysekala sochařská škola v Hořicích. Původně zde stávalo sousoší sv. Ludmily, zhotovené kolem roku 1730 v dílně Matyáše Brauna. To bylo ale po povodni v roce 1784 přeneseno na Karlův most, na místo povodní částečně poškozeného sousoší sv. Václava se dvěma anděly. Samotná socha sv. Václava z tohoto sousoší byla i se střední částí podstavce naopak přenesena sem na zábradlí rampy. V březnu 1906 pak byla tato socha  přemístěna do Lapidária Národního muzea, ale podstavec ponechán. Byl postaven na novou část zábradlí z kvádrů žehrovického pískovce a na něj (s přetesanými  nápisy) osazena nová Vosmíkova socha. Ta je mj. zajímavá  tím, že na rozdíl od většiny svatováclavských soch kníže (zřejmě s přihlédnutím k prostorovým dispozicím místa)  drží korouhev v levé ruce a štít přidržuje pravou.“

Zdroj: http://www.revuekamen.cz/prazske%20sochy%20sv%20vaclava.htm

Vraťme se k  Voluptuáru a jeho pokladům. Akademický sochař a restaurátor Vojtěch Pařík  napsal článek Poklad ve Všenorech, z něhož citujeme:

„Ve Všenorech bylo vytvořeno ve dvacátých letech dílo, které mělo za cíl pomoci zvednout poničené sebevědomí malého národa a poukázat na to, že máme vzory, které nás mohou vést k nadčasovým hodnotám. To, že se máme inspirovat vlastními velikány ducha, platí i dnes.

Už jen prostý fakt, že jezdecká socha Jana Žižky je měřítkem největší, ukazuje, jak autoři chtěli vyzdvihnout i nutnost ochrany toho nejlepšího, co naši předkové vložili do pokladnice evropské kultury, a to i za cenu nasazení vlastního života.

Na tomto gigantickém projektu, který stál hodně peněz, nejsou samozřejmě sochy provedeny v kameni či bronzu a vůbec není namístě je srovnávat ve stupnici ryze sochařských hodnot s jinými. Samozřejmě Kafkův Žižka na Vítkově či Myslbekův sv.Václav mají každý detail vyřešený do absolutna. Tady ve Všenorech je třeba upřít pohled na celek a nechat se vést záměrem autorů. Nejedná se jen o dekorativní ztvárnění plastik umístěných ve složitém terénu, ale také o apel, který nesmíme přehlédnout. Umění má pomoci odkrývat v našem nitru touhu po dobrém a ne hledat vlastní slávu v šokující originalitě za každou cenu. Cena areálu je právě v tom, že při správné prezentaci bude působit výchovně.“

Jak se to přihodilo, že máme sv. Václava zde, před kostelem?

Sochu darovali obci Všenory manželé Dvořákovi, kteří ji získali při koupi domu.  Restaurování sochy se ujal sochař a restaurátor Petr Váňa.  Začátkem dubna 2017 byla socha sejmuta  Petrem Váňou a Tomášem Váňou  s podstavce a Jiří Boháč ji pomocí jeřábu přenesl  na nákladní auto, aby mohla být  převezena do ateliéru Petra Váni. Nebylo to  jednoduché.  Cementové cihly pod sochou byly  velice kvalitní a nebylo lehké  je odsekat. 

Foto Jan Černý

Zatímco byla socha restaurována, před kostelem sv. Václava byl postaven podstavec s nápisem vytvořeným Eliškou Váňovou. Autorem vizualizace umístění sochy před kostelem sv. Václava je Jan Maget, který rovněž vytvořil kopii praporce.   Složitý transport sochy dojednal Václav Štěch z kulturní komise.

Na podstavci je nápis,   který zdobil  původní podstavec:  ŽIJTE V LÁSCE ! BUĎTE SVORNI !   Byl tam vždy? Ve vzpomínkách Edmunda Teyrovského mladšího jsme vyčetli, že tomu tak není.

„Začátkem války matka byla zavolána na gestapo. Na podstavci sochy Svatého Václava dal otec napsat z jedné sloky motlitby k sv. Václavu: "Sv. Václave vyžeň Němce cizozemce a nedej zahynouti nám ni budoucím". Tato reakce mého otce byla na urážející nápis na vile v Chebu: Zlých psů a Čechů se chraň!". Otec byl kolem roku 1930 souzen, ale prohlásil, že svůj nápis odstraní, jakmile nápis v Chebu bude smazán. To se nestalo, a tak nápis zůstal.

Matka po příchodu Němců dala slovo Němce vymazat, a tak gestapákovi namítala, že tam není slovo Němce, a ti stejně nejsou v Čechách cizozemci, neb sem přišli na tisíc let. Gestapák řekl, celý nápis smazat a nehrajte si se mnou.“

Na zdi pod místem, kde sv. Václav stával,  je napsáno:  Pomoci tvé žádány, smiluj se nad námi, utěš smutné, otžeň vše zlé, svatý Václave.

V Pamětní knize Obecné školy v Mokropsích je nalepen výstřižek z neoznačených novin, na kterém stojí: „Těsně do silnice, na svahu nad nízkou tarasní zdí uprostřed obce H. Mokropes z loubí zahradní zeleně,  bělá se od 6. července (1926) vysoká kamenná postava Mistra Jana Husi, dílo akademického sochaře Čeňka Vosmíka. Hus zachycen v postoji kazatelském, levicí přidržuje na srdci Písmo. Inž. E. Teyrovský, který sochu vzbudoval svým nákladem, cítil potřebu vysvětliti, proč ji vztyčil proti starší, také jím vybudované soše svatého knížete Václava, rovněž dílo sochaře Vosmíka. V knížeti Václavovi vidí lidovou představu národní jednoty a státní myšlenky, jak sílila národ po věky a která se vtělila v pověstech v jeho obraz jako vůdce blanických rytířů, právě tak jako v Husovi vidí největšího reprezentanta  českého národního ducha a jeho snah … Obě postavy akcentoval, vytvořeny jsou mistrem Vosmíkem, jak vidí je ve svých představách česká duše…“

Blíže si o parku Teyrovských povíme na vycházce po Horních Mokropsích, která bude následovat po této slavnosti.

Přejeme si, aby sv. Václav zdobil prostranství před kostelem sv. Václava a aby nesl poselství Ing. Edmunda Teyrovského, Aloise Dlabače, Čeňka Vosmíka a dalších osobností.

Ráda bych za kulturní komisi poděkovala panu starostovi ing. Zdeňku Seidlerovi, vedení obce, Janu Magetovi, Petrovi Váňovi, Elišce Váňové, všem členům kulturní komise, Václavovi Štěchovi, Milanovi Sahánkovi, Igorovi Krokovi  a Jiřímu Boháčovi. Všichni se společně zasloužili o to, že jsme se tu dnes mohli takto sejít.

Za kulturní komisi:  Alena Sahánková

Park ve třicátých letech 20. století

Máme nové turistické razítko Centra Mariny Cvětajevové a propagační materiály v češtině, angličtině a ruštině.

Turistické razítko pro nás navrhl všenorský ilustrátor a sochař Jan Maget

K dispozici máme nově turistická razítka Obce Všenory s památným dubem, též navržená Janem Magetem

Památný dub, neoficiální symbol Všenor,  stojí na hranici  bývalých Horních Mokropes   a  původních Všenor .  Od roku 1951 jsou obě obce sloučeny  pod názvem Všenory.   Turistické razítko s Horními Mokropsy  připomíná historické spojení obou obcí.

Pozn.

Sloučení bývalých Všenor a Horních Mokropes v jednu obec pod názvem Všenory bylo uveřejněno v Úředním listě čís. 11 z 20. července 1951. Pro obec vzniklou sloučením obcí Horní Mokropsy a Všenory byl stanoven Ministerstvem vnitra  název Všenory.  Názvy sloučených obcí zůstaly  úředními názvy částí nové obce