VŠENORY vznikly sloučením bývalých Všenor a Horních Mokropes. První historická zmínka o Horních Mokropsích je z roku 1088, kdy král Vratislav II. daroval vyšehradským kanovníkům při dolním toku Mže na okraji brdských hvozdů dvoje popluží a dva rybáře na místě jmenovaném Mokropec, později Mokropsy. Bývalé Horní Mokropsy si ponechaly až do dvacátých let 20. století ráz staré obce. Antonín Profous, autor uznávané příručky k etymologií místních názvů v Čechách, původ jména Mokropsy vysvětluje takto: "Jméno Mokropsy bylo přitvořeno k adjektivu mokropeský, jež naleželo k posměšnému výrazu ´u mokrých psů´ anebo ´s mokrými psy´, srov. příjmení vzniklá ze jmen domů ve středověku, např. Jan od Čápů neboli Čapek byl tak nazýván podle svého domu ´u čápů´".
Voluptuar
Fotogalerie z výletu do Teyrovského parku dne 11.11.2011 a 16.12.2011
Foto J. Maget a B. Šmilauer
Citace z Soupisu všenorských památek od. Arch. Břetislava Štorma:
Voluptuár Teyrovského. Na strmé stráni, která tvořila nezastavitelnou úžinu mezi historickými obcemi Horními Mokropsy a Všenory byl vybudován v letech 1926 - 1927 podle návrhu arch. Aloise Dlabače voluptuár, proťatý nově postavenou cestou, spojující obě někdejší obce. Osu nového založení přírodního parku tvoří nádrž v dolní jeho části, na kterou navazuje nákladně zbudované schodiště, vyúsťující do tunelu pod novou cestou a spojující tak dolní a horní část parku. Na dolní podestě schodiště stoji betonová jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova, tunel končí ve vřetenovém schodišti a brankou z ulice. Na betonovém plotu horní části parku jsou na širokých pilířích vymodelovány citáty ze spisů M. Jana Husa, úryvek svatováclavského chorálu a citát z J. A. Komenského. Nad brankou do pavilonu vřetenového schodiště je nápis: „Dej, Bože, všem, kdož mne znají, stokrát víc, než mi přeji" a "Buď vítán, kdo s dobrem úmyslem sem přicházíš". Za nápisovými tabulemi v plotu stojí v zahradě betonové sochy vlevo od schodiště M. Jana Husa, vpravo sv. Václava a J. A. Komenského podle sdělení pana Karla Mrákoty od Čeňka Vosmíka. V horní části parku stoji obdélná budova skleníku s citátem z Dobrovského. Dále na východ ovládá výšinu okrouhlý patrový pavilon, kopuli krytý, k válcové stavbě přiléhá osmiboká dvoupatrová věž s bání a lucernou. Západní polovina patra pavilonu je až na válcový dřík vybrána a obvodové zdivo nahráno čtyřmi sloupy na pilířcích kuželkového zábradlí. Na rozcestí k novému hřbitovu stojí novorenesanční osmiboký pavilon na vysoké podezdívce z kyklopského zdiva. Lunetová sgraffitovaná římsa nese dvakrát proláklou stanovou, plechovou střechu se čtyřmi okrouhlými vikýři. Okna v bocích vodorovně spárované stavby mají půlkruhové záklenky do lunet. Sgrafittované parapety oken jsou ozdobeny medailony a nápisy: Nám dobře, nikomu zle, samotnému i v ráji smutno, lásku jenom láska ocení. V ornamentu sgrafittované římsy je skryto datum 1926. Směrem k Všenorům za ozdobným plotem při hlavní cestě je umístěn čtyřboký pavilonek s nízkou plechovou stanovou střechou, červené obarvený. V horní části jeho průčelí v obdélných vpadlinách jsou modře vykrývané sgrafittové vlysy, koupajících se dětí. Celý voluptuár má cenu především kulturně historickou. Dokládá vztah české buržoasie k umění v období první republiky.