Park Ing. Edmunda Teyrovského a socha sv. Václava

Voluptuár Ing. Edmunda Teyrovského se nachází v ulici Karla Majera.

V roce 2017 se podařilo zrestaurovat a přestěhovat před kostel sv. Václava sochu

sv. Václava z bývalého parku Teyrovských.

Socha sv.  Václava od sochaře a restaurátora Čeňka Vosmíka je součástí parku Teyrovských, voluptuáru, který  vybudoval  v letech 1926 a 1927   Ing. Edmund Teyrovský, majitel pražských čistíren a barvíren dle návrhu architekta Aloise Dlabače.

Ing. Edmund Teyrovský

Voluptuár, park rozkoší a potěchy  o velikosti 4 hektarů, kde  se nacházely sochy, drobná slohově pestrá architektura i větší stavby, byl zajímavý i po stránce botanické. Měl  rovněž vlastenecký obsah. Díváme-li se na tuto krásnou sochu, napadne nás, že na začátku musel být  sochař, který ji vytvořil. Na úplném začátku však  byl malý chlapec, synek Edmunda Teyrovského, Edmund Ivan Teyrovský mladší.

Čteme z  jeho vzpomínek, které pro Všenory napsal: „ Když jsem se v roce 1921 narodil na Vinohradech, tehdejší lékař řekl otci: když tady v tom kouři budete bydlet, tak toto dítě Vám brzy umře“ Otec se zeptal lékaře, co navrhuje a on řekl, že hodně Pražáků staví vily ve Všenorech, Horních Mokropsích a Řevnicích. Otec zvolil Horní Mokropsy a pronajmul část vily Libuše.“

V roce 1924 byla dokončena pro rodinu Teyrovských  Kulatá vila od architekta Aloise Dlabače.

„Asi v roce 1925, otec koupil pozemek sousedící s Kulatou vilou od drogeristy Rambouska. Přebytečnou hlínu z tohoto pozemku vyváželi na silnici pod vilou. Když pak nastaly deště, utrhlo se asi půl silnice a hlína se sesula dolů. Tamější občané vinili otce. Architekt Dlabač řekl: Co byste se s nimi hádal, kupte to a postavíme opěrnou zeď a monumentální schodiště“.

Tak vzniklo monumentální schodiště se sochou Jana Žižky. Následovaly další sochy, stavby. Čeněk Vosmík,  český sochař a restaurátor, který  studoval Akademii výtvarných umění ve Vídni v mistrovském ateliéru Edmunda von Hellmera, vytvořil   pro  voluptuár  v Horních Mokropsích  4 figurální plastiky slavných českých osobností: sv. Václav,  Mistr Jan Hus, Jan Amos Komenský a jezdecká socha Jana Žižky.

Podle odborníků Husitského  muzea v Táboře je socha Jana Žižky  čtvrtá známá jezdecká socha Jana Žižky u nás.   Sochu  Mistra Jana Husa je možné vidět v horní části bývalého parku, nad silnicí,  blízko plotu. Socha Jana Amose Komenského již neexistuje. Na poslední z nich, sv. Václava, se nyní díváme. Sochy byly odlity z betonu a částečně vyztuženy. Vlivem povětrnostních podmínek jsou různě poškozeny, zvláště jezdecká socha Jana Žižky. Po rozparcelování voluptuaru  zůstaly na soukromých pozemcích majitelů jednotlivých pozemků.

Socha sv. Václava měla to štěstí, že se dostala do rukou restaurátorovi, Petrovi Váňovi.  Náš sv. Václav je přesná kopie Vosmíkovy sochy z r. 1906, umístěné na spodním konci zábradlí hradní rampy u Kajetánky (spodní část bývalé kaple P. Marie Einsiedelské). Osud této sochy, konkrétně podstavce, na kterém stojí, je také zajímavý.

Václav Rybařík v článku Pražské kamenné sochy sv. Václava píše:  „Sochu  na náklad světícího biskupa svatovítské kapituly Františka Krásla vymodeloval sochař Vincenc (Čeněk) Vosmík a v roce 1906 z hořického pískovce vysekala sochařská škola v Hořicích. Původně zde stávalo sousoší sv. Ludmily, zhotovené kolem roku 1730 v dílně Matyáše Brauna. To bylo ale po povodni v roce 1784 přeneseno na Karlův most, na místo povodní částečně poškozeného sousoší sv. Václava se dvěma anděly. Samotná socha sv. Václava z tohoto sousoší byla i se střední částí podstavce naopak přenesena sem na zábradlí rampy. V březnu 1906 pak byla tato socha  přemístěna do Lapidária Národního muzea, ale podstavec ponechán. Byl postaven na novou část zábradlí z kvádrů žehrovického pískovce a na něj (s přetesanými  nápisy) osazena nová Vosmíkova socha. Ta je mj. zajímavá  tím, že na rozdíl od většiny svatováclavských soch kníže (zřejmě s přihlédnutím k prostorovým dispozicím místa)  drží korouhev v levé ruce a štít přidržuje pravou.“

Zdroj: http://www.revuekamen.cz/prazske%20sochy%20sv%20vaclava.htm

Vraťme se k  Voluptuáru a jeho pokladům. Akademický sochař a restaurátor Vojtěch Pařík  napsal článek Poklad ve Všenorech, z něhož citujeme:

„Ve Všenorech bylo vytvořeno ve dvacátých letech dílo, které mělo za cíl pomoci zvednout poničené sebevědomí malého národa a poukázat na to, že máme vzory, které nás mohou vést k nadčasovým hodnotám. To, že se máme inspirovat vlastními velikány ducha, platí i dnes.

Už jen prostý fakt, že jezdecká socha Jana Žižky je měřítkem největší, ukazuje, jak autoři chtěli vyzdvihnout i nutnost ochrany toho nejlepšího, co naši předkové vložili do pokladnice evropské kultury, a to i za cenu nasazení vlastního života.

Na tomto gigantickém projektu, který stál hodně peněz, nejsou samozřejmě sochy provedeny v kameni či bronzu a vůbec není namístě je srovnávat ve stupnici ryze sochařských hodnot s jinými. Samozřejmě Kafkův Žižka na Vítkově či Myslbekův sv.Václav mají každý detail vyřešený do absolutna. Tady ve Všenorech je třeba upřít pohled na celek a nechat se vést záměrem autorů. Nejedná se jen o dekorativní ztvárnění plastik umístěných ve složitém terénu, ale také o apel, který nesmíme přehlédnout. Umění má pomoci odkrývat v našem nitru touhu po dobrém a ne hledat vlastní slávu v šokující originalitě za každou cenu. Cena areálu je právě v tom, že při správné prezentaci bude působit výchovně.“

Jak se to přihodilo, že máme sv. Václava zde, před kostelem?

Sochu darovali obci Všenory manželé Dvořákovi, kteří ji získali při koupi domu.  Restaurování sochy se ujal sochař a restaurátor Petr Váňa.  Začátkem dubna 2017 byla socha sejmuta  Petrem Váňou a Tomášem Váňou  s podstavce a Jiří Boháč ji pomocí jeřábu přenesl  na nákladní auto, aby mohla být  převezena do ateliéru Petra Váni. Nebylo to  jednoduché.  Cementové cihly pod sochou byly  velice kvalitní a nebylo lehké  je odsekat. 

Foto Jan Černý

Zatímco byla socha restaurována, před kostelem sv. Václava byl postaven podstavec s nápisem vytvořeným Eliškou Váňovou. Autorem vizualizace umístění sochy před kostelem sv. Václava je Jan Maget, který rovněž vytvořil kopii praporce.   Složitý transport sochy dojednal Václav Štěch z kulturní komise.

Na podstavci je nápis,   který zdobil  původní podstavec:  ŽIJTE V LÁSCE ! BUĎTE SVORNI !   Byl tam vždy? Ve vzpomínkách Edmunda Teyrovského mladšího jsme vyčetli, že tomu tak není.

„Začátkem války matka byla zavolána na gestapo. Na podstavci sochy Svatého Václava dal otec napsat z jedné sloky motlitby k sv. Václavu: "Sv. Václave vyžeň Němce cizozemce a nedej zahynouti nám ni budoucím". Tato reakce mého otce byla na urážející nápis na vile v Chebu: Zlých psů a Čechů se chraň!". Otec byl kolem roku 1930 souzen, ale prohlásil, že svůj nápis odstraní, jakmile nápis v Chebu bude smazán. To se nestalo, a tak nápis zůstal.

Matka po příchodu Němců dala slovo Němce vymazat, a tak gestapákovi namítala, že tam není slovo Němce, a ti stejně nejsou v Čechách cizozemci, neb sem přišli na tisíc let. Gestapák řekl, celý nápis smazat a nehrajte si se mnou.“

Na zdi pod místem, kde sv. Václav stával,  je napsáno:  Pomoci tvé žádány, smiluj se nad námi, utěš smutné, otžeň vše zlé, svatý Václave.

V Pamětní knize Obecné školy v Mokropsích je nalepen výstřižek z neoznačených novin, na kterém stojí: „Těsně do silnice, na svahu nad nízkou tarasní zdí uprostřed obce H. Mokropes z loubí zahradní zeleně,  bělá se od 6. července (1926) vysoká kamenná postava Mistra Jana Husi, dílo akademického sochaře Čeňka Vosmíka. Hus zachycen v postoji kazatelském, levicí přidržuje na srdci Písmo. Inž. E. Teyrovský, který sochu vzbudoval svým nákladem, cítil potřebu vysvětliti, proč ji vztyčil proti starší, také jím vybudované soše svatého knížete Václava, rovněž dílo sochaře Vosmíka. V knížeti Václavovi vidí lidovou představu národní jednoty a státní myšlenky, jak sílila národ po věky a která se vtělila v pověstech v jeho obraz jako vůdce blanických rytířů, právě tak jako v Husovi vidí největšího reprezentanta  českého národního ducha a jeho snah … Obě postavy akcentoval, vytvořeny jsou mistrem Vosmíkem, jak vidí je ve svých představách česká duše…“

Blíže si o parku Teyrovských povíme na vycházce po Horních Mokropsích, která bude následovat po této slavnosti.

Přejeme si, aby sv. Václav zdobil prostranství před kostelem sv. Václava a aby nesl poselství Ing. Edmunda Teyrovského, Aloise Dlabače, Čeňka Vosmíka a dalších osobností.

Ráda bych za kulturní komisi poděkovala panu starostovi ing. Zdeňku Seidlerovi, vedení obce, Janu Magetovi, Petrovi Váňovi, Elišce Váňové, všem členům kulturní komise, Václavovi Štěchovi, Milanovi Sahánkovi, Igorovi Krokovi  a Jiřímu Boháčovi. Všichni se společně zasloužili o to, že jsme se tu dnes mohli takto sejít.

Za kulturní komisi:  Alena Sahánková

Park ve třicátých letech 20. století

Bližší informace: Alena Sahánková

Ve spodní části parku se nachází jezdecká socha Jana Žižky, která je ve špatném stavu. Zatím se podařilo sochu i park alespoň zdokumentovat. K řadě fotografií z let 1995 až do současnosti přibylo v roce 2018 video:

Video - socha Jana Žižky na koni od ak. sochaře Čeňka Vosmíka

na facebooku ak. sochaře Petra Váni:

https://www.facebook.com/socharpetrvana/videos/1257176684415617/

Ve Všenorech se nachází tajuplná zahrada, kde jsou ukryté sochy nevídaných rozměrů. Je to architektonicky pojatý celek se schodišti, balustrádami, tunelem pod silnicí, vyhlídkou a sochařskou výzdobou. Kdysi zahrada pana továrníka Teyrovského. Všechno je ale zapomenuto, původně zhotoveno z betonu, nyní se pomalu rozpadá a zaniká.
Ale jsou ve Všenorech lidé, kteří chtějí získat čas a něco pro tuto zajímavou památku udělat. Vypadá to jako bláznovství, ale není. Vloni jsem pro ně přestěhoval a restauroval sochu sv. Václava. Sochy vytvořil Čeněk Vosmík, což byl opravdu dobrý sochař. Nyní jsme byli na průzkumu u další sochy - Žižky.