VŠENORY vznikly sloučením bývalých Všenor a Horních Mokropes. První historická zmínka o Horních Mokropsích je z roku 1088, kdy král Vratislav II. daroval vyšehradským kanovníkům při dolním toku Mže na okraji brdských hvozdů dvoje popluží a dva rybáře na místě jmenovaném Mokropec, později Mokropsy. Bývalé Horní Mokropsy si ponechaly až do dvacátých let 20. století ráz staré obce. Antonín Profous, autor uznávané příručky k etymologií místních názvů v Čechách, původ jména Mokropsy vysvětluje takto: "Jméno Mokropsy bylo přitvořeno k adjektivu mokropeský, jež naleželo k posměšnému výrazu ´u mokrých psů´ anebo ´s mokrými psy´, srov. příjmení vzniklá ze jmen domů ve středověku, např. Jan od Čápů neboli Čapek byl tak nazýván podle svého domu ´u čápů´".
František Másílko
Padl na konci druhé světové války při obraně vlasti 8.května byl na hlídce zastřelen na okraji Horních Mokropes, v místech, kde se říká Na nebožce (v lese nad bývalou cihelnou), František Másílko, 34 letý úředník z Prahy, německým příslušníkem SS v civilu, který byl na ústupu. Františkovi Másílkovi se bohužel vzpříčila střela v hlavni.
Byl ženatý. Ženil se před válkou, v roce 1938. Na konci válečných let se se ženou těšili na miminko, které paní čekala. Paní Másílková však o ně po smrti manžela přišla. Se smrtí svého muže se nikdy nesmířila. Rána se nikdy nezahojila.
Manželé Másílkovi měli chatu v Černošicích. Jezdili vlakem do Všenor a odtud chodili pěšky přes pontonovou lávku do Dolních Mokropes. Místo, kde držel pan Másílko hlídku, museli znát.
Pan Másílko hlídku držel jako letní host.
V místě, kde pana Másílka zastřelili, je pomníček.
Nápis je již téměř nečitelný, ale podařilo se přečíst:
Na tomto místě položil svůj život za svoji vlast
František Másílko
2.1.1912 – 8.5.1945
Kdo hrdinnou smrtí zmírá toho se nezapomíná
František Másílko s ženou Oldřichou na fotografii vpravo
